1A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2A ty, synu člověka, zda chceš soudit, zda chceš soudit město krve? Pak mu musíš dát na vědomí všechny jeho ošklivosti
3a říci: Takto řekl Pán, Hospodin: Město vprostřed sebe prolévající krev, aby přišel jeho čas, jež zhotovuje proti sobě neřádstva k svému znečištění!
4Provinilo ses svou krví, již jsi prolilo, a znečistilo ses neřádstvy, jichž jsi nazhotovovalo, takže si s přiblížilo své dni a došlo jsi až po svá léta. Proto tě vy dám za potupu národům a k výsměchu všem zemím;
5blízké i od tebe daleké si z tebe budou tropit šašky, jež jsi nečisté jménem, bohaté strastí.
6Hle, octli se v tobě šlechticové Isráélovi, každý podle své moci, za účelem prolévání krve,
7otce a matku v tobě znevažují, vůči cizinci zakročují vprostřed tebe útlakem, sirotka a vdovu v tobě utiskují,
8mými svatými věcmi opovrhuješ a mé soboty zneuctíváš,
9jsou v tobě pomlouvači vyvolávající prolévání krve; v tobě jídají na horách, necudnost páší vprostřed tebe,
10nahota otcova se v tobě odhaluje, nečistou v odloučení v tobě ponižují;
11a někdo páše ošklivost s ženou svého bližního, někdo zase necudností znečišťuje svou snachu a někdo v tobě ponižuje svou sestru, dceru svého otce.
12V tobě berou úplatky za účelem prolévání krve, bereš úrok a přirážku, své bližní útlakem vysáváš a na mne jsi zapomnělo, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
13A hle, udeřím ve svou dlaň stran tvého vysávání, jež pášeš, a nad tvou krví, jež je vprostřed tebe.
14Zda tvé srdce bude moci ob stát? Budou-li tvé ruce odolávat dnům, kdy se já chystám s tebou jednat? Promluvil jsem a učiním tak já, Hospodin;
15a no, chci tě rozptýlit mezi národy a rozehnat tě po zemích, takže z tebe budu moci zplna vymýtit tvou nečistotu.
16A až budeš před očima národů samo sebou zneuctěno, poznáš, že já jsem Hospodin.
17A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
18Synu člověka, dům Isráélův, ti se mi stali struskou, oni všichni jsou měď a cín a železo a olovo vprostřed tavicí pece, stali se struskami stříbra.
19Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Protože vy všichni jste se stali struskami, proto, hle, já, chystám se shromáždit vás doprostřed Jerúsaléma
20shromažďováním stříbra a mědi a železa a olova a cínu doprostřed tavicí pece k rozdmýchávání ohně na to k tavení, tak vás chci shromáždit ve svém hněvu a ve svém popuzení a vsypat a roztavit,
21a no, poshánět vás a dmýchat na vás v ohni výbuchu svého hněvu, takže se vprostřed něho budete tavit;
22jako tavbou stříbra vprostřed tavicí pece, tak budete taveni vprostřed něho, i budete poznávat, že já, Hospodin, jsem na vás vylil své popuzení.
23A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
24Synu člověka, řekni mu: Ty jsi země, jež je neočištěná, neskrápěná deštěm v den rozhorlení;
25vprostřed ní je spiknutí proroků, jako řvoucí lev, ukořisťující kořist; jali se sžírat duše, berou poklady a drahocennosti, rozmnožují vprostřed ní její vdovy.
26Její kněží můj zákon znásilňují a znesvěcují mé svaté věci, nečiní rozdílu mezi svatým a nesvatým, aniž jej dávají na vědomí mezi nečistým a čistým, a před mými sobotami zakrývají své oči, takže jsem vprostřed nich zneuctěn.
27Její hodnostáři v jejím nitru - jako vlci ukořisťující kořist: Prolévat krev, hubit duše za účelem bezohledného vysávání,
28a její proroci jim to vápnem omítají, vídajíce klam a věštíce jim lež, říkajíce: Takto řekl Pán, Hospodin, aniž Hospodin promluvil.
29Lid té to země, ti hanebně vydírají a nemilosrdně olupují a ubohého a nemajetného utiskují a cizince bezprávně vydírají.
30A jal jsem se hledat někoho ochotného vyzdít zeď a postavit se v průlom před mou tváří v prospěch té to země, aby ne bylo mého zničení jí, a le nenašel jsem;
31vyliji na ně tedy své rozhorlení, v ohni výbuchu svého hněvu jim učiním konec; jejich cesty uvalím na jejich hlavu, prohlášeno Pánem, Hospodinem.