Deuteronomy 5
1 A Mojžíš zavolal na všechen Isráél a řekl k nim: Slyš, Isráéli, ustanovení a práva, o nichž já dnes mluvím ve vaše uši, a ť se jim učíte a dáváte pozor na vykonávání jich.
2 Hospodin, náš Bůh, s námi na Chórévu uzavřel smlouvu;
3 ne s našimi otci Hospodin tuto smlouvu uzavřel, nýbrž s námi - to jsme my, tito zde, dnes žijící.
4 Tváří v tvář s vámi Hospodin na hoře promluvil zprostřed ohně
5 (já jsem stál v onen čas mezi Hospodinem a mezi vámi k oznamování slova Hospodinova vám, neboť jste z toho ohně pocítili bázeň a na horu jste nevystoupili ), výrokem:
6 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jenž jsem tě vyvedl ze země Egypta, z domu nevolníků;
7 nesmíš mít přede mnou dalších bohů.
8 Nesmíš si zhotovit sochu, žádné zobrazení toho, co je v nebesích shora, an i co je na zemi zespod, an i co je vo vodách zespod vůči zemi;
9 nesmíš se jim klanět a nesmíš jim sloužit, neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem BŮH žárlivý, navštěvující nepravost otců na dětech, na třetím a na čtvrtém pokolení mezi nenávidícími mě
10 a prokazující laskavost tisícům mezi milujícími mě a mezi zachovávajícími mé rozkazy.
11 Jméno Hospodina, svého Boha, nesmíš pronést pro daremnost, neboť Hospodin toho, kdo jeho jméno bude pronášet pro daremnost, nebude nechávat bez trestu.
12 Dbej dne soboty k jeho svěcení podle toho, co ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal.
13 Šest dní budeš pracovat a vykonávat všechno své zaměstnání,
14 a le sedmý den je sobota Hospodinu, tvému Bohu; žádné zaměstnání vykonávat nesmíš, ty an i tvůj syn an i tvá dcera an i tvůj nevolník an i tvá služebnice an i tvé hovězí dobytče an i tvůj osel an i žádný tvůj dobytek an i cizinec u tebe, jenž je v tvých branách, aby si tvůj nevolník i tvá služebnice mohl i odpočinout stejně jako ty;
15 i budeš si vzpomínat, že jsi byl nevolníkem v zemi Egypta a Hospodin tě odtamtud silnou rukou a napřaženou paží vyvedl; proto ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal dodržovat den soboty.
16 Važ si svého otce a své matky podle toho, co ti Hospodin, tvůj Bůh, rozkázal, aby se mohly prodloužit tvé dni a aby ti bylo dobře na půdě, již ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát.
17 Nesmíš vraždit.
18 Aniž smíš cizoložit.
19 Aniž smíš krást.
20 Aniž smíš proti svému bližnímu vypovídat nepravdivým svědectvím.
21 Aniž smíš být chtivý ženy svého bližního, aniž smíš být chtivý domu svého bližního, jeho pole a ni jeho nevolníka a ni jeho služebnice, jeho hovězího dobytčete a ni jeho osla a ni čehokoli, co tvému bližnímu patří.
22 Tato slova proslovil Hospodin ke všemu vašemu sejití na té hoře zprostřed ohně, oblaku a mračna mocným hlasem, aniž co přidal, a napsal je na dvě desky z kamenů; ty dal mně.
23 A jak jste zprostřed tmy uslyšeli ten hlas, zatímco ta hora hořela ohněm, stalo se, že hlavy vašich větví a vaši starší se přiblížili ke mně
24 a řekli: Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a svou velikost a uslyšeli jsme zprostřed ohně jeho hlas; tohoto dne jsme zakusili, že Bůh promluvil s člověkem a on zůstal naživu.
25 Nyní však - proč máme umřít? Vždyť nás může strávit tento veliký oheň; budeme-li my ještě nadále slyšet hlas Hospodina, našeho Boha, pak pomřeme.
26 Kdo přece ze všeho masa, jenž uslyší hlas živého Boha, mluvícího zprostřed ohně, stejně jako my, přesto zůstane naživu?
27 Přibliž se ty a vyslechni vše, co Hospodin, náš Bůh, bude říkat, a vše, co Hospodin, náš Bůh, bude mluvit k tobě, budeš ty mluvit k nám, i budeme slyšet a vykonávat.
28 A Hospodin při vašem mluvení ke mně uslyšel hlas vašich slov; i řekl ke mně Hospodin: Uslyšel jsem hlas slov tohoto lidu; jež k tobě proslovili; dobře řekli vše, co promluvili.
29 Kéž se jim do stane takového jejich srdce, že by mě po všechny dni měli v úctě a zachovávali všechny mé rozkazy, aby natrvalo bylo dobře jim i jejich dětem!
30 Jdi, řekni k nim: Zajděte si zpět do svých stanů;
31 a ty zde stůj se mnou, a ť k tobě proslovím všechen rozkaz a ustanovení a práva, jimž je budeš vyučovat, a ť se je v zemi, již se jim já chystám dát k zaujetí jí, jmou vykonávat. -
32 Musíte tedy dbát o činění podle toho, co vám Hospodin, váš Bůh, rozkázal, nesmíte se odvracet na pravo a ni na levo.
33 Celou tou cestou, již vám Hospodin, váš Bůh, přikázal, musíte jít, abyste žili a bylo vám dobře a abyste v zemi, již budete zaujímat, mohli prodloužit své dni.