1Toto jsou slova smlouvy, již Hospodin Mojžíšovi rozkázal uzavřít s Isráélovými dětmi v zemi Móáva, mimo smlouvu, již s nimi uzavřel na Chórévu.
2A Mojžíš zavolal na všechen Isráél a řekl k nim: Vy jste uviděli vše, co Hospodin před vašima očima v zemi Egypta učinil faraonovi a všem jeho služebníkům a vší jeho zemi,
3veliké zkoušky, jež tvé oči uviděly, ona znamení a veliké zázraky,
4a le až po tento den vám Hospodin nedal srdce k poznání a oči k vidění a uši k slyšení.
5I vodil jsem vás po čtyřicet let pustinou; vaše šaty z vás nezchátraly, aniž zchátral tvůj sandál z tvé nohy;
6chleba jste nepojedli, aniž jste se napili vína a neb čehokoli opojného, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
7A přišli jste k tomuto místu; a vyšel nám vstříc k boji Síchón, král Chešbónu, a Óg, král Bášánu, a porazili jsme je
8a vzali jsme jejich zem a dali jsme ji za dědictví Reúvénímu a Gádímu a polovině kmene Menaššího.
9Budete tedy zachovávat všechna slova této smlouvy a vykonávat je, abyste docházeli prospěchu ve vše m, co budete konat.
10Vy dnes stojíte, vy všichni, před tváří Hospodina, svého Boha, - vaše hlavy, vaše kmeny, vaši starší, vaši předáci, všichni muži Isráélovi,
11vaše drobotina, vaše ženy a cizinec u tebe, jenž je uvnitř tvého tábora, od štípajícího tvé dříví po čerpajícího tvou vodu,
12k tvému projití v smlouvu Hospodina, tvého Boha, a v jeho přísahu, již Hospodin, tvůj Bůh, s tebou dnes uzavírá
13za účelem ustanovení si tě dnes za lid, i bude ti on Bohem podle toho, co promluvil k tobě, a podle toho, co přísahou slíbil tvým otcům, Abráhámovi, Isákovi a Jákóbovi.
14Ne však s vámi, se samotnými vámi, já uzavírám tuto smlouvu a tuto přísahu,
15nýbrž s tím, jenž je zde s námi, stoje dnes před tváří Hospodina, našeho Boha, i s tím, jehož zde dnes s námi není.
16Vždyť vy víte, jak jsme bydleli v zemi Egypta a jak jsme prošli středem národů, kde jste prošli,
17a uviděli jste jejich ohavnosti, jejich neřádstva, dřevo a kámen, stříbro a zlato, jež u nich je, -
18aby mezi vámi nebylo muže nebo ženy nebo čeledi nebo kmene, jehož srdce by se dnes otáčelo od blízkosti Hospodina, našeho Boha, k odejití obsluhovat bohy oněch národů, aby mezi vámi nebylo kořene plodícího žluč a pelyněk,
19takže by se stalo, že by někdo při svém slyšení slov této přísahy se jal i žehnat si výrokem: Povede se mi dobře, třebaže budu chodit v umíněnosti svého srdce, - chtěje tak smést zavlažené s žíznivým;
20Hospodin nebude ochoten mu odpustit, nýbrž bude tehdy proti onomu člověku dýmat Hospodinův hněv a jeho žárlivost a spočine na něm veškerá kletba, zapsaná v této knize, a Hospodin jeho jméno vymaže zpod nebes
21a podle všech přísah smlouvy, zapsané v této knize zákona, ho Hospodin k neštěstí odloučí od všech kmenů Isráélových
22i řekne pozdější pokolení, vaši potomci, již budou povstávat z těch po vás, a cizozemec, jenž bude přicházet z daleké země, když uvidí rány oné země a její neduhy, jež na ni Hospodin uvalil,
23její půdu - samou síru a sůl, spáleniště; nebude osévána a nebude vynášet a nebude na ní vzcházet žádná bylina, jako podvrácení Sodomy a Gomory, Admy a Cevójim, jež Hospodin ve svém hněvu a ve svém popuzení podvrátil, -
24tu všechny národy řeknou: Proč Hospodin takto učinil této zemi? Co znamená toto veliké vzplanutí jeho hněvu?
25I řeknou: Protože opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, již s nimi uzavřel, když je vyvedl ze země Egypta,
26a odešli a jali se obsluhovat jiné bohy a klanět se jim, bohy, jež neznali, jež jim nepřidělil;
27i vzplál proti oné zemi Hospodinův hněv, takže na ni uvedl veškeré zlořečení, zapsané v této knize,
28i oderval je Hospodin v hněvu a v popuzení a ve velikém rozhořčení z povrchu jejich půdy a vyhodil je do jiné země, jako tohoto dne.
29Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevené však navždy patří nám a našim dětem k vykonávání všech slov tohoto zákona.