2 Samuel 24
1 A opět vzplál proti Isráélovi Hospodinův hněv a došlo k podnícení Dávida proti nim výrokem: Jdi, spočítej Isráéle a Júdu.
2 I řekl král k Jóávovi, veliteli vojenské moci, jenž byl s ním: Nuže, projdi všemi kmeny Isráélovými, od Dána po Beér-ševu, a podrobte lid přehlídce, a ť mohu zvěděti počet lidu.
3 A Jóáv ke králi řekl: A ť Hospodin, tvůj Bůh, přidává k lidu, jakkoli mnoho jich je, stonásobně, a oči mého pána, krále, nechť to vidí, a le nač si můj pán, král, libuje v této věci?
4 A le slovo královo nabylo převahy proti Jóávovi a nad veliteli vojenské moci; Jóáv tedy a velitelé vojenské moci před tváří královou vyšli podrobit lid, Isráéle, přehlídce.
5 Přešli tedy Jordán a utábořili se v Aróéru v pravo od města, jež je vprostřed údolí Gádova a k Jaazeru
6 a přišli do Gileádu a k zemi Tachtím-hodší, a přišli do Dán-jaanu a oklikou k Cídónu
7 a přišli k pevnosti Córu a všem městům Chivvího a Kenáaního a vyšli k jihu Júdy, Beér-ševě.
8 I prošli celou zemí a po uplynutí devíti měsíců a dvaceti dní přišli do Jerúsalém a
9 a Jóáv odevz dal výsledek přehlídky lidu králi, i shledalo se z Isráéle osm set tisíc zdatných mužů tasících meč a muž stva Júdy pět set tisíc mužů.
10 A le Dávidovo srdce ho potom, co sčetl i lid, udeřilo a Dávid řekl k Hospodinu: Zhřešil jsem velmi tím, co jsem učinil; nyní tedy, Hospodine, přenes, prosím, nepravost svého nevolníka, neboť jsem se velmi pošetile zachoval.
11 A když Dávid za jitra vstal, do stalo se slovo Hospodinovo ke Gádovi, proroku, vidoucímu Dávidovu, výrokem:
12 Jdi, a ť k Dávidovi můžeš promluvit: Takto řekl Hospodin: Tři věci já před tebe předkládám, vyvol si z nich jednu, tu ti chci učinit.
13 Gád tedy přišel k Dávidovi a podal mu zprávu a řekl mu: Zda ti má přijít v tvou zem sedm let hladu? Či snad tři měsíce tvého prchání před tváří tvých protivníků, a by tě on i pronásledoval i? Či snad nastání tří dní moru v tvé zemi? Nyní uvaž a zjisti, co za slovo mám zpět přinést poslavšímu mě.
14 A Dávid ke Gádovi řekl: Je mi velmi úzko; nechť, prosím, upadáme v ruku Hospodinovu, neboť jeho slitování jsou mnohá, a le v ruku člověka nechť neupadám.
15 Hospodin tedy dopustil v Isráélovi mor od jitra a ž po dobu určení, takže z lidu od Dána a ž po Beér-ševu pomřelo sedmdesát tisíc osob.
16 A anděl vztáhl svou ruku na Jerúsalém k jeho pohubení, a le Hospodin stran té zkázy pocítil lítost, i řekl tomu andělu, jenž hubil mezi lidem: Dost, odtáhni nyní svou ruku! A anděl Hospodinův byl u mlatu Arauny, Jevúsího;
17 a Dávid řekl k Hospodinu, při svém spatření anděla, jenž porážel mezi lidem, tu řekl: Hle, zhřešil jsem já a já jsem se dopustil nepravosti, a le tito, to to stádo, co učinili? Nechť je, prosím, tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!
18 A v onen den přišel k Dávidovi Gád a řekl mu: Vystup, postav na mlatu Arauny, Jevúsího, Hospodinu oltář.
19 Dávid tedy podle slova Gádova, podle toho, co rozkázal Hospodin, vystoupil;
20 a Arauná vyhlédl a uviděl krále a jeho služebníky přecházející mimo něho, i vyšel Arauná a poklonil se králi svým obličejem k zemi.
21 A Arauná řekl: Proč přišel můj pán, král, k svému nevolníku? A král řekl: Koupit od tebe ten to mlat ke zbudování oltáře Hospodinu, a ť se může snít ta pohroma z lidu.
22 A Arauná k Dávidovi řekl: Nechť můj pán, král, bere a vznáší, co bude dobré v jeho očích; viz, skot k vzestupné oběti a mláticí smyky a postroje skotu jako dříví;
23 to vše, ó králi, Arauná králi dává. A Arauná ke králi řekl: Kéž tě Hospodin, tvůj Bůh, ráčí blahovolně přijmout!
24 A král k Araunovi řekl: Nikoli, nýbrž to od tebe řádně za cenu chci koupit, nebudu přece Hospodinu, svému Bohu, vznášet vzestupné oběti nic nestojící. A Dávid ten mlat a ten skot koupil za padesát šeklů stříbra
25 a zbudoval tam Dávid Hospodinu oltář a jal se vznášet oběti vzestupné a pokojných hodů, a Hospodin se dal zemi uprosit a pohroma byla z Isráéle sňata.