Bible

1 A Jóáv, syn Cerújin, poznal, že srdce královo touží po Avšálómovi; 2 poslal tedy Jóáv do Tekóy a dal odtamtud přivést chytrou ženu a řekl k ní: Nechť, prosím, předstíráš smutek, a obleč si, prosím, smuteční roucha, a nebudeš se natírat olejem, nýbrž se učiníš jako by ženou již mnoho dní se rmoutící nad mrtvým, 3 a vstoupíš ke králi a budeš k němu mluvit podle těchto slov. A Jóáv ta slova vložil v její ústa. 4 Ta tekójská žena tedy ke králi řekla, - když byla padla na svůj obličej k zemi a poklonila se, - řekla tedy: Pomoz, ó králi! 5 A král jí řekl: Co s tebou? I řekla: Vpravdě jsem já vdova, neboť můj muž umřel, 6 a tvá služka měla dva syny; a oni oba se v poli jali rvát a nebylo, kdo by je navzájem odtrhl, takže jeden jednoho skolil a usmrtil ho. 7 A hle, celá čeleď povstala proti tvé služce a řekli: Vy dej skolivšího svého bratra, a ť ho můžeme usmrtit za žití jeho bratra, jehož zabil, takže zahubíme i dědice; a uhasí můj žhavý uhlík, jenž zbyl, aby nedošlo k uchování jména a ni zbytku mému muži na povrchu půdy. 8 A král k té ženě řekl: Jdi k svému domu a já o tobě budu dávat příkaz. 9 A ta tekójská žena řekla ke králi: Na mně, můj pane, ó králi, nechť je ta nepravost, a na domě mého otce, a král a jeho trůn nechť je bez viny. 10 A král řekl: Toho, kdo k tobě promluví, přivedeš ke mně a již nadále do tebe nebude rýpat. 11 I řekla: Kéž si, prosím, král připomíná Hospodina, tvého Boha, nechť mstitel krve nemnoží působení zkázy, a by nemohli zahubit mého syna! A řekl: Jako že je živ Hospodin - bude-li padat který z vlasů tvého syna na zem! 12 A ta žena řekla: Nechť, prosím, smí tvá služka promluvit slovo k mému pánu, králi. A řekl: Mluv. 13 A ta žena řekla: Nač tedy něco takového zamýšlíš proti Božímu lidu? A no, král toto slovo vyslovuje jako provinilý, neboť král nechce dovolit návrat svého zahnaného. 14 Vždyť jistotně musíme umřít, a no, jako voda, jež je rozlitá na zem, jež nemůže být sesbírána, Bůh však neodnímá duši, nýbrž má na mysli myšlenky, že zahnaný nemá být zaháněn od něho. 15 A že jsem nyní přišla promluvit ke králi, svému pánu, toto slovo - vždyť mi lid nahnal strachu, i řekla si tvá služka: Nuže, musím ke králi promluvit, snad král bude chtít uskutečnit slovo své služebnice, 16 když král bude chtít vyslyšet k vyproštění své služebnice z dlaně člověka chtějícího vyštvat mne a mého syna spolu z Božího dědictví. 17 Tvá služka si tedy řekla: Nuže, slovo mého pána, krále, mi bude k uklidnění, neboť jako Boží anděl, tak ový je můj pán, král, stran vyslyšení dobrého a zlého, a kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou! 18 A král odpověděl a řekl k té ženě: Nuže, nechť přede mnou netajíš věc, na niž se tě já chci tázat. A ta žena řekla: Nechť, prosím, můj pán, král, mluví. 19 A král řekl: Že je s tebou ve všem tomto ruka Jóávova? A ta žena odpověděla a řekla: Jako že je živa tvá duše, můj pane, ó králi, - je - li uhnutí doprava a neb uhnutí doleva od čehokoli, co promluvil můj pán, král! Ano, tvůj nevolník Jóáv, on mi rozkázal a on všechna tato slova vložil v ústa tvé služky; 20 tuto věc učinil tvůj nevolník Jóáv za účelem změny stavu věci, a můj pán je moudrý podle moudrosti Božího anděla, takže ví vše, co je v zemi. 21 A král řekl k Jóávovi: Nuže, hle, učinil jsem tuto věc; jdi tedy, přiveď toho kluka Avšálóma zpět. 22 A Jóáv padl na svou tvář k zemi a poklonil se a jal se velebit krále, i řekl Jóáv: Dnes tvůj nevolník poznal, že jsem našel v tvých očích přízeň, můj pane, ó králi, neboť můj pán uskutečnil slovo svého nevolníka. 23 A Jóáv vstal a odešel do Gešúru a přivedl Avšálóma do Jerúsaléma; 24 a král řekl: Nechť se obrací do svého domu, a ť nevidí mou tvář. Avšálóm se tedy obrátil do svého domu, aniž královu tvář uviděl. 25 A ve všem Isráélovi se nevyskytl muž tak krásný jako Avšálóm, k veliké chvále; od chodidla jeho nohy a ž po jeho témě hlavy při něm nebylo vady; 26 a při jeho stříhání jeho hlavy, - to bývalo od konce roku k roku, že ji stříhal, neboť pro něho byla těžká, takže ji stříhal, - tu navážil dvě stě šeklů vlasu své hlavy, podle královy váhy. 27 A Avšálómovi se narodili tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támár; to byla žena vzhledem krásná. 28 I bydlel Avšálóm v Jerúsalémě celá dvě léta, aniž tvář královu uviděl; 29 Avšálóm tedy vzkázal Jóávovi, aby ho poslal ke králi, a le nebyl ochoten k němu přijít; a vzkázal ještě po druhé, a le nebyl ochoten přijít. 30 Řekl tedy k svým nevolníkům: Vizte, Jóávův pozemek je k mé straně, a on tam má ječmen; jděte a zažehněte jej ohněm. Avšálómovi nevolníci tedy ten pozemek zažehli ohněm 31 a Jóáv vstal a odešel k Avšálómovi do domu a řekl k němu: Nač tvoji nevolníci ohněm zažehli pozemek, jenž patří mně? 32 A Avšálóm k Jóávovi řekl: Hle, poslal jsem k tobě vzkaz: Přijď sem, a ť tě mohu poslat ke králi se vzkazem: Nač jsem přišel z Gešúru? Bylo mi dobře, dokud jsem byl tam, nyní však chci vidět královu tvář, a je-li při mně nepravost, a ť mě usmrtí. 33 I přišel Jóáv ke králi a podal mu zprávu; ten přivolal Avšálóma, i přišel ke králi a poklonil se mu na svou tvář k zemi, před tváří královou, a král Avšálóma políbil.