2 Samuel 13
1 A potom se stalo, že, ježto Avšálóm, syn Dávidův, měl krásnou sestru, jejíž jméno bylo Támár, zamiloval si ji Amnón, syn Dávidův,
2 a příčinou Támáry, jeho sestry, bylo Amnónovi až k onemocnění úzko, neboť ona byla panna a Amnón si byl vědom, že je nesnadno cokoli jí učinit.
3 A Amnón měl přítele, jehož jméno bylo Jónádáv, syn Šimey, bratra Dávidova; a Jónádáv byl velmi chytrý člověk,
4 i řekl mu: Proč jsi ty, synu králův, jitro za jitrem tak sešlý? Zda mi nechceš povědět? A Amnón mu řekl: Já miluji Támár, sestru Avšálóma, mého bratra.
5 A Jónádáv mu řekl: Ulehni na své lůžko a dělej se nemocným, a až se tvůj otec přijde na tebe podívat, řekni k němu: Nechť, prosím, smí přijít Támár, má sestra, a podat mi pokrm; a ť to jídlo připraví před mýma očima, abych viděl, a budu jíst z její ruky.
6 Amnón tedy ulehl a jal se dělat nemocným, a když se na něho král přišel podívat, řekl Amnón ke králi: Nechť, prosím, smí přijít Támár, má sestra, a uplácat před mýma očima dvě placky, jež budu požívat z její ruky.
7 I poslal Dávid domů k Támáře vzkaz: Jdi, prosím, v dům Amnóna, svého bratra, a připrav mu jídlo.
8 Támár tedy odešla v dům Amnóna, svého bratra, a on ležel; i vzala těsto, to zamísila a před jeho očima uplácala a upekla placky,
9 a vzala pánev, již vyprázdnila před jeho tvář, a le Amnón odmítl jíst a řekl: Vyveďte z mé přítomnosti všechny lidi! A když všechny lidi z jeho přítomnosti vyvedli,
10 řekl Amnón k Támáře: Přines to jídlo do ložnice, a ť je mohu požít z tvé ruky. A Támár ty placky, jež připravila, vzala a zanesla Amnónovi, svému bratru, do ložnice;
11 a když mu je přisunula k jedení, chytil ji a řekl jí: Pojď, ulehni se mnou, má sestro.
12 I řekla mu: Ne, můj bratře, nechť mě neponižuješ, neboť tak se nemá činit v Isráélovi, nechť nečiníš tuto bezbožnost;
13 a já - kam budu moci zahánět svou hanbu? A ty budeš jako jeden z bezbožníků v Isráélovi. Nyní tedy promluv ke králi, vždyť mě tobě nebude odpírat.
14 A le nebyl ochoten uposlechnout na její hlas, a byl silnější než ona, takže ji znásilnil a zneužil ji.
15 Pak se ji jal Amnón nenávidět velmi velikou nenávistí, takže nenávist, jíž ji nenáviděl, byla větší než láska, jíž ji miloval, i řekl jí: Vstaň, odejdi!
16 I řekla mu: Ne ní příčiny tohoto příkoří, poslat mě pryč, většího než ono, jež jsi při mně spáchal. A le nebyl ochoten jí naslouchat,
17 nýbrž zavolal svého sluhu, svého pobočníka, a řekl: Nuže, vystrčte tuto ven z mé přítomnosti a zataras za ní dveře.
18 Měla pak na sobě spodní šat s dlouhými rukávy, neboť tak si dcery královy, panny, oblékaly pláště; když ji tedy jeho pobočník vyvedl ven a dveře za ní zatarasil,
19 nanesla si Támár na svou hlavu popel a roztrhla spodní šat s dlouhými rukávy, jejž měla na sobě, a svou ruku položila na svou hlavu, i šla a při chůzi bědovala.
20 A Avšálóm, její bratr, k ní řekl: Zda po byl s tebou Amnón, tvůj bratr? Nuže tedy, má sestro, utiš se, on je tvůj bratr, nechť k této věci nepřikládáš své srdce. I usídlila se Támár jako opuštěná v domě Avšálóma, svého bratra.
21 A když o všech těchto věcech uslyšel král Dávid, velmi se rozhněval;
22 a Avšálóm s Amnónem nepromluvil od zlého a ž po dobré, neboť Avšálóm Amnóna pojal v nenávist, protože Támár, jeho sestru, ponížil.
23 A za celá dvě léta se stalo, že u Avšálóma v Baal-Chácóru, jenž je u Efrájima, byli střihači, a Avšálóm pozval všechny syny královy;
24 i ke králi Avšálóm přišel a řekl: Hle, prosím, u tvého nevolníka jsou střihači, nechť, prosím, jde král i jeho služebníci s tvým nevolníkem.
25 A král k Avšálómovi řekl: Ne, můj synu, nepůjdeme přece my všichni, a ť se pro tebe nestaneme obtíží. I jal se na něho naléhat, nebyl však nakloněn jít, a le požehnal mu.
26 A Avšálóm řekl: Ne-li, nechť s námi, prosím, jde Amnón, můj bratr. A král mu řekl: Nač má jít s tebou?
27 A le když se Avšálóm jal na něho naléhat, poslal Amnóna a všechny syny královy s ním.
28 A Avšálóm svým sluhům rozkázal výrokem: Nuže, vizte: Jak mile bude srdce Amnónovo rozjařeno vínem a budu k vám říkat: Skolte Amnóna, pak ho usmrťte; nemusíte se bát, zda ne ní tak, že jsem vám rozkázal já? Buďte silni a projevte se jako zdatní muži.
29 Učinili tedy sluhové Avšálómovi Amnónovi podle toho, co Avšálóm rozkázal; a všichni synové královi vstali a nasedli každý na svého mezka a prchli,
30 a když oni byli na cestě, stalo se, že k Dávidovi došla zpráva s výrokem: Avšálóm pobil všechny syny královy, aniž z nich jeden pozůstal.
31 A král vstal a roztrhl svá roucha a ulehl na zem, a všichni jeho služebníci stáli, jejich roucha roztržená.
32 Tu se ujal slova Jónádáv, syn Šimey, bratra Dávidova, a řekl: Nechť můj pán nepraví: Usmrtili všechny mladíky, královy syny, neboť umřel jen Amnón, neboť to bylo uloženo na příkaz Avšálómův ode dne jeho ponížení Támáry, jeho sestry.
33 Nyní tedy nechť můj pán, král, nepřikládá k svému srdci tu řeč, výrok: Pomřeli všichni synové královi, nýbrž umřel jen Amnón.
34 A Avšálóm utekl. A mladík, pozorovatel, pozvedl své oči a uviděl, že hle, z cesty za ním od strany hory jde mnoho lidu;
35 a Jónádáv řekl ke králi: Hle, přicházejí synové královi; jak tvůj nevolník promluvil, tak se stalo.
36 A jak skončil s mluvením, stalo se, že hle, přišli synové královi, i pozvedli svůj hlas a rozplakali se, a i král a všichni jeho služebníci se rozplakali velmi velikým pláčem.
37 A Avšálóm utekl a odešel k Talmajovi, synu Ammíhúdovu, králi Gešúru; a Dávid se po všechny dni rmoutil nad svým synem.
38 A Avšálóm utekl a odešel do Gešúr u a po byl tam tři léta;
39 a Dávid, král, se roztoužil k Avšálómovi vyjít, neboť nabyl útěchy stran Amnóna, že umřel.