2 Samuel 12
1 I poslal Hospodin k Dávidovi Náthána; ten k němu přišel a řekl mu: V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a jeden chudý;
2 bohatému se do stalo velmi mnohého drobného dobytka a skotu,
3 a chudý neměl nic než jednu malou ovečku, již koupil; a živil ji, i vyrostla u něho a u jeho dětí spolu, žrala z jeho skyvy a pila z jeho číše a léhala v jeho náruči a stala se mu jako by dcerou.
4 A k tomu bohatému muži přišla návštěva, i bylo mu líto vzít ze svého drobného dobytka a ze svého skotu k připravení pro pocestného toho, jenž k němu přišel; vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji pro muže toho, jenž k němu přišel.
5 Velmi tedy vzplál proti tomu muži Dávidův hněv, i řekl k Náthánovi: Jako že je živ Hospodin, že ten muž, jenž toto provedl, je hoden smrti,
6 a tu ovečku musí čtyřnásobně nahradit za to, že provedl tuto věc, a protože se neslitoval!
7 A Náthán k Dávidovi řekl: Ten muž jsi ty! Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Já jsem tě pomazal za krále nad Isráélem a já jsem tě vyprostil z ruky Šáúlovy
8 a dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána v tvou náruč a dal jsem ti dům Isráélův a Júdův, a bylo -li by to málo, pak bych ti mohl přidat věci jako tyto a jako tyto.
9 Proč si s znevážil slovo Hospodinovo k učinění toho, co je v jeho očích zlé? Úrijju, Chittího, jsi skolil mečem - a no, jeho ženu sis vzal za ženu a jeho jsi zabil mečem synů Ammónových!
10 Nyní se tedy meč nikdy nebude odvracet od tvého domu, za to, že si s mě znevážil a vzal jsi ženu Úrijji, Chittího, k tomu, aby se stala ženou tobě.
11 Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se proti tobě vzbudit neštěstí z tvého domu - a no, tvé ženy budu před tvýma očima brát a dávat tvému bližnímu, a ť s tvými ženami uléhá před očima tohoto slunce;
12 jestliže jsi to ty provedl v skrytu, pak já tuto věc budu provádět tváří v tvář všemu Isráélovi a tváří v tvář slunci.
13 A Dávid řekl k Náthánovi: Zhřešil jsem vůči Hospodinu. A Náthán k Dávidovi řekl: Hospodin ovšem tvůj hřích přenesl, nebudeš muset umřít,
14 jen, protože jsi touto věcí zajisté nepřátele Hospodinovy podnítil k rouhání, právě ten syn, ten, jenž se ti narodil, jistotně bude muset umřít.
15 I odešel Náthán do svého domu; a Hospodin ranil dítko, jež žena Úrijjova porodila Dávidovi, takže těžce onemocnělo.
16 Dávid se tedy pro toho hocha jal vyhledávat Boha a jal se Dávid přísně postit, i vešel a přenocoval tak, že ulehl na zem,
17 a postavili se nad ním starší jeho domu k pozvednutí ho se země, ale nechtěl, aniž s nimi požil chleba.
18 A v sedmý den se stalo, že dítko umřelo, a le nevolníci Dávidovi se báli oznámit mu, že dítko umřelo, neboť si řekli: Hle, promluvili-li jsme k němu za života dítka, nenaslouchal na náš hlas; jak mu tedy máme říci: Dítko umřelo? Pak provede něco zlé ho.
19 Dávid však zpozoroval, že si jeho nevolníci šeptají, i vyrozuměl Dávid, že dítko umřelo; řekl tedy Dávid k svým nevolníkům: Zda umřelo dítko? I řekli: Umřelo.
20 Povstal tedy Dávid se země a umyl se a pomazal se a vyměnil své šatstvo a vstoupil v dům Hospodinův a poklonil se, a vstoupil do svého domu a požádal, a by mu předložili chléb, a pojedl.
21 A jeho nevolníci k němu řekli: Co znamená tato věc, již jsi učinil? Pro živé dítko ses postil a plakal jsi, jak mile však dítko umřelo, vstal jsi a pojedl jsi chleba.
22 I řekl: Dokud dítko bylo živo, postil jsem se a plakal jsem, neboť jsem si řekl: Kdo ví? Bude mi Hospodin milostiv a zůstane dítko naživu?
23 Nyní však umřelo - nač toto? Budu se já postit? Zda je mohu ještě přivést zpět? Já jdu k němu, a le ono se ke mně nebude vracet.
24 A Dávid potěšil Bath-ševu, svou ženu, a vešel k ní a ulehl s ní, a porodila syna a jeho jméno nazval Šalomoun; a Hospodin ho miloval
25 a vzkázal skrze Náthána, proroka, a by nazval jeho jméno Jedídjá, pro Hospodina.
26 A Jóáv bojoval proti Rabbě dětí Ammónových a dobyl královského města
27 a k Dávidovi poslal Jóáv posly a vzkázal: Bojoval jsem proti Rabbě; také jsem dobyl města vod,
28 nyní tedy seber ostatek lidu a polož se proti městu a dobuď ho, ne abych ho dobyl já, a by nad ním bylo vyjmenováno mé jméno.
29 Dávid tedy sebral všechen lid a při táhl k Rabbě a jal se proti ní bojovat a dobyl jí,
30 a vzal korunu jejich krále z jeho hlavy, jejíž váha byla kikkár zlata, s drahými kameny, i do stala se na hlavu Dávidovu; a vynesl lup z města, veliké množství.
31 A lid, jenž v něm byl, vyvedl a určil k pilám a k branám ze železa a k sekerám ze železa a převedl je k cihelnám; a tak činil všem městům dětí Ammónových. I vrátil se Dávid a všechen lid v Jerúsalém.