2 Peter 2
1 Mezi lidem však povstávali i lživí proroci, jakož i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří podloudně zavedou zhoubné názory a budou popírat Velitele, jenž je koupil, přivozujíce sami sobě brzkou zhoubu;
2 a jejich bezuzdnými způsoby se budou řídit mnozí a cestě pravdy se pro ně bude dít rouhání.
3 I budou s vámi z hrabivosti kupčit vytříbenými slovy; jim určený soud však odedávna nelení a jejich zhouba nedříme.
4 Ano, jestliže Bůh neušetřil zhřešivších andělů, nýbrž je uvrhl do nejhlubší propasti temna a odevzdal řetězům chmur, by byli střeženi k soudu,
5 a neušetřil starého světa, nýbrž zachoval Nóeho, osmého, hlasatele spravedlnosti, a na svět bezbožných uvedl potopu,
6 a vykonal vyvrácením soud nad městy Sodomou a Gomorou, jež zpopelnil a tak vystavil za příklad těm, kdo hodlají vést bezbožný život,
7 a spravedlivého Lóta, zdrcovaného bezuzdným chováním těch zvrhlíků, vyprostil,
8 (ten to spravedlivý totiž, jsa usídlen v jejich středu, den ze dne hleděním a posloucháním mučil svou spravedlivou duši jejich bezzákonnými činy,)
9 umí *Pán pobožné vyprošťovat ze zkoušky a nespravedlivé střežit ke dni soudu, by byli trestáni,
10 zejména pak ty, kteří se v chtivosti poskvrnění ubírají za masem a pohrdají panstvím; jsou smělí, svéhlaví, nehrozí se urážlivě mluvit o důstojnostech,
11 zatímco andělé, jsouce silou a mocí větší, proti nim před PÁNEM urážlivého obvinění nepronášejí,
12 tito však, jako přirozená nerozumná zvířata, zplozená k polapení a zkáze, mluví urážlivě do věcí, jichž neznají, a budou ve své zkaženosti také zkaženi
13 a odnesou si odplatu nespravedlivosti; za rozkoš považují pomíjivé hýření, jsou to skvrny špíny a mrzkosti, hýřící v svých klamech, hodujíce s vámi;
14 oči mají vrchovatě plné cizoložství a neschopné ustat od hříchu; vábí neupevněné duše, majíce srdce vycvičená v žádostivosti, děti zlořečení;
15 opustili přímou cestu a pobloudili, řídivše se cestou Balaama Bosorova, jenž si zamiloval odměnu nespravedlivosti,
16 dostalo se mu však pokárání jeho vlastní ničemnosti: němý tahoun, ozvav se hlasem člověka, zabránil prorokovu bláznovství.
17 Tito jsou bezvodé prameny a mlhy hnané smrští, jimž je [navždy ] vyhrazena chmura tmy,
18 neboť, ozývajíce se nabubřelými slovy nicotnosti, vábí choutkami masa, bezuzdností, ty, kteří sotva unikli těm, kdo se pohybují v bludu;
19 slibují jim svobodu, sami jsouce otroky zkaženosti, neboť komu kdo podlehl, tím je i zotročen.
20 Ano, jestliže poznáním Pána a Zachránce Ježíše Krista poskvrnám světa unikli a opět se zapletli a jim podléhají, staly se jim poslední věci horšími než první;
21 byloť by jim bývalo lépe poznání cesty spravedlnosti nemít než ji poznat a od jim vydaného svatého příkazu se obrátit zpět.
22 Tu se jim přihodilo to, co praví slovo pravdivého přísloví: Pes se navrátil k svým vlastním zvratkům; a: Svině, vykoupavši se k válení v bahně.