2 Corinthians 12
1 Chlubit se mi věru ne ní prospěšné, neboť přejdu k viděním a zjevením Páně.
2 Znám člověka v Kristu, před čtrnácti lety, (zda v těle, nevím, či mimo tělo, nevím, Bůh ví,) takového, že byl zachvácen až k třetímu nebi;
3 a znám takového člověka, (zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh ví,)
4 že byl zachvácen do ráje a uslyšel nevyřknutelné výroky o věcech, o nichž člověku není dovoleno promluvit.
5 Takovýmto se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leč v svých slabostech.
6 Ano, zachce-li se mi pochlubit, nebudu nerozumný, neboť budu říkat pravdu; zdržuji se však, by si někdo o mně nepomyslil více než co na mně vidí nebo jestliže něco ode mne slyší.
7 A abych tou přemírou zjevení nebyl příliš vyvyšován, byl mi dán osten pro maso, Satanův posel, aby do mne bušil pěstí, abych nebyl příliš vyvyšován.
8 Za toto jsem Pána třikrát snažně prosil, aby to ode mne odstoupilo,
9 a řekl mi: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dovršuje v slabosti. Milerád se tedy budu chlubit spíše v svých slabostech, aby se na mně usídlila moc KRISTOVA;
10 proto si libuji v slabostech, v příkořích, v nesnázích, v pronásledováních, v tísních pro Krista, neboť když jsem sláb, tehdy jsem mocný.
11 Stal jsem se nerozumným - vy jste mě donutili; ano, já bych byl měl být doporučován od vás, vždyť jsem v ničem nezůstal za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic.
12 Znamení apoštola byla přece mezi vámi uskutečněna ve vší trpělivosti znameními i zázraky a mocnými činy.
13 V čempak jste byli vůči ostatním shromážděním ukráceni, ledaže jsem se já sám nestal vaším příživníkem? Promiňte mi tuto křivdu.
14 Hle, tentokrát jsem hotov přijít k vám potřetí a příživníkem se nestanu, vždyť mi nejde o to, co je vaše, nýbrž o vás; střádat přece mají ne děti pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti,
15 a já za vaše duše milerád ponesu výlohy a cele se dám vynaložit, i když, převelmi vás miluje, jsem milován pramálo.
16 Ale budiž, nepřetížil jsem vás já, ale jsa vychytralý, dostal jsem vás lstí.
17 Využil jsem vás snad skrze někoho z těch, jež jsem k vám vyslal?
18 Pobídl jsem Tita a s ním jsem vyslal toho bratra; využil vás snad nějak Titus? Nechodili jsme týmž duchem, ne týmiž šlépějemi?
19 Dávno si myslíte, že se omlouváme vám. Mluvíme před Bohem v Kristu, a to vše, milovaní, pro vaše budování.
20 Bojím se totiž, aby se snad ne stalo, že bych vás, až přijdu, neshledal takovými, jak bych rád, a že bych já od vás byl shledán takovým, jak byste neradi; aby snad ne byly sváry, řevnivost, vztek, hádky, pomluvy, našeptávání, nadouvání, nepořádky;
21 by mě, až zase přijdu, můj Bůh vzhledem k vám nepokořil a a bych se ne musel dát do hořekování pro mnohé z těch, kteří předtím upadli do hříchů a nedali se z nečistoty a smilstva a bezuzdnosti, již napáchali, na pokání.