Bible

1 Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin řekl, že bude pobývat v mračnu. 2 Já jsem ti zbudoval dům bydliště, základ pro tvé usídlení do věků. 3 A král obrátil svou tvář a požehnal všemu sejití Isráélovu; a všechno sejití Isráélovo stálo. 4 A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž svými ústy promluvil s Dávídem, mým otcem, a svou rukou splnil s výrokem: 5 Od toho dne, co jsem svůj lid vyvedl ze země Egypta, jsem nenašel zálibu v žádném městě ze všech kmenů Isráélových k zbudování domu, aby tam bylo mé jméno, a nenašel jsem zálibu v nikom, aby byl panovníkem nad mým lidem, Isráélem; 6 našel jsem však zálibu v Jerúsalémě, aby tam bylo mé jméno, a našel jsem zálibu v Dávídovi, aby byl nad mým lidem, Isráélem. 7 Stalo se pak blízkým srdci Dávída, mého otce, budovat dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, 8 Hospodin však k Dávídovi, mému otci, řekl: Ježto se stalo blízkým tvému srdci budovat dům mému jménu, zachoval ses dobře, že se to stalo blízkým tvému srdci, 9 jen že ten dům nebudeš budovat ty, nýbrž tvůj syn, jenž bude pocházet z tvých beder, on bude mému jménu budovat dům. 10 A Hospodin potvrdil své slovo, jež vyslovil, takže jsem povstal místo Dávída, svého otce, a usedl jsem na trůn Isráélův podle toho, co Hospodin promluvil, a dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, jsem zbudoval 11 a položil jsem tam skříňku, kde je smlouva Hospodinova, již uzavřel s dětmi Isráélovými. 12 I stanul Šalomoun před oltářem Hospodinovým v přítomnosti všeho sejití Isráélova a rozprostřel své dlaně; 13 Šalomoun totiž byl zřídil plošinu z mosazi a umístil ji vprostřed předdvoří, její délka byla pět loket a její šířka pět loket a její výška tři lokte, i stanul na ní a poklekl v přítomnosti všeho sejití Isráélova na svá kolena a rozprostřel své dlaně k nebesům 14 a řekl: Hospodine, Bože Isráélův, není v nebesích an i na zemi Boha podobného tobě, dbajícímu smlouvy a laskavosti vůči tvým nevolníkům, již chodí před tvou tváří celým svým srdcem; 15 jenž jsi svému nevolníku Dávídovi, mému otci, dodržel, co jsi k němu promluvil, a no, svými ústy jsi promluvil a svou rukou jsi splnil, jako tohoto dne. 16 Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, dodrž svému nevolníku Dávídovi, mému otci, co jsi k němu promluvil výrokem: Nebude ti z přítomnosti mé tváře vytínán nikdo sedící na trůně Isráélově, budou-li jen tvoji synové dbát své cesty k chození v mém zákoně, jako jsi ty před mou tváří chodil. 17 Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, nechť se pravdivým ukazuje tvé slovo, jež jsi vyslovil k svému nevolníku, k Dávídovi. 18 Zda však opravdu bude Bůh s člověkem bydlet na zemi? Hle, nebesa a ni nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, čím méně tento dům, jejž jsem zbudoval! 19 Kéž se však obrátíš k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpění, Hospodine, můj Bože, abys naklonil sluch k volání a k modlitbě, jíž se tvůj nevolník modlí před tvou tváří; 20 aby byly tvé oči otevřené k tomuto domu dnem i nocí, k místu, o němž jsi přislíbil položit tam své jméno; abys nakláněl sluch k modlení, jímž se tvůj nevolník bude modlívat směrem k tomuto místu, 21 a kéž nakláníš sluch k úpění svého nevolníka a svého lidu, Isráéle, jímž se směrem k tomuto místu budou modlívat, a ty kéž slyšíš z místa svého bydlení, z nebes, a když budeš slyšet, kéž odpouštíš. 22 Jestliže kdo bude hřešit vůči svému bližnímu, takže proti němu vznese kletbu k jeho prokletí, a ta kletba přijde před tvůj oltář v tento dům, 23 to kéž ty z nebes slyšíš a jednáš a své nevolníky rozsuzuješ k odplacení zlovolnému, k uvalení jeho cesty na jeho hlavu, a ospravedlněním spravedlivého, abys mu dal podle jeho spravedlnosti. 24 A jestliže bude tvůj lid, Isráél, před tváří nepřítele porážen, když vůči tobě budou hřešit, a budou se k tobě vracet a tvé jméno vyznávat a modlit se a úpět před tvou tváří v tomto domě, 25 kéž pak ty z nebes slyšíš a odpouštíš stran hříchu svého lidu, Isráéle, a přivádíš je zpět na půdu, již jsi dal jim a jejich otcům. 26 Při uzavření nebes, takže nebude deště, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se modlit směrem k tomuto místu a vyznávat tvé jméno, od svého hříchu se od vracet, neboť jsi je pokořoval, 27 kéž pak ty z nebes slyšíš a odpouštíš stran hříchu svých nevolníků, totiž svého lidu, Isráéle, neboť jsi je vyučoval dobré cestě, jíž mají chodit, a kéž dáváš déšť na svou zem, již jsi za dědictví dal svému lidu. 28 Kdykoli v zemi bude hlad, kdykoli bude mor, kdykoli bude sněť, rez, kobylky a saranče, kdykoli mu bude jeho nepřítel působit tíseň v zemi jeho bran, jakákoli rána a jakákoli nemoc, - 29 jakákoli modlitba, jakékoli úpění, co koli se bude dít skrze kteréhokoli člověka, skrze všechen tvůj lid, Isráéle, když bude každý z nich znát svou ránu a svou bolest a bude rozprostírat své dlaně směrem k tomuto domu, 30 kéž pak ty z nebes, trvalého místa svého usídlení, slyšíš a odpouštíš a dáváš každému, jehož srdce znáš (ty přece, ty samoten, znáš srdce dětí člověka), podle všech jeho cest, 31 aby tě měli v úctě k chození tvými cestami po všechny dni, co oni budou živi na povrchu půdy, již jsi dal našim otcům. 32 A i stran cizozemce, jenž ne ní z tvého lidu, Isráéle, ten, přijde-li ze vzdálené země pro tvé veliké jméno a tvou silnou ruku a tvou napřaženou paži, když přijdou a budou se modlit směrem k tomuto domu, 33 kéž pak ty z nebes, z trvalého místa svého usídlení, slyšíš a jednáš podle všeho, o č bude ten cizozemec k tobě volat, aby všechny národnosti země poznávaly tvé jméno, a to aby tě měly v úctě jako tvůj lid, Isráél, a aby věděly, že nad tímto domem, jejž jsem zbudoval, je vzýváno tvé jméno. 34 Kdykoli tvůj lid bude vycházet k boji proti svému nepříteli cestou, jíž je budeš posílat, a budou se k tobě modlit směrem k tomuto městu, v němž jsi našel zálibu, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval, 35 kéž pak z nebes jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatňuješ. 36 Kdykoli vůči tobě budou hřešit (neboť není člověka, jenž by nehřešil), a budeš se proti nim popuzovat a vy dávat je tváři nepřítele, takže, zajmouce je, je odvedou do zajetí do země nepřítele, vzdálené nebo blízké, 37 a vezmou si to v zemi, kam byli do zajetí odvedeni, opět k srdci a jmou se v zemi svého zajetí vracet a úpět k tobě výrokem: Zhřešili jsme, spáchali jsme nepravost a zachovali jsme se zlovolně, 38 a v zemi svého zajetí, kam je do zajetí odvedli, se k tobě vrátí celým svým srdcem a celou svou duší a k tobě se jmou modlit směrem k zemi, již jsi dal jejich otcům, a městu, jež jsi vyvolil, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval, 39 kéž pak z nebes, z trvalého místa svého usídlení, jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš a odpouštíš svému lidu, těm, již vůči tobě zhřešili. 40 Nyní, můj Bože, kéž jsou, prosím, tvé oči otevřené a tvé uši pozorné k modlitbě za toto místo. 41 Nyní tedy povstaň, Hospodine, Bože, k svému spočívání, ty i skříňka tvé síly; tvoji kněží, Hospodine, Bože, nechť si oblékají vysvobození a tvoji zbožní nechť se radují v dobrotě; 42 kéž, Hospodine, Bože, neodháníš tvář svého pomazaného; pamatuj na laskavosti vůči svému nevolníku Dávídovi.