Bible

1 Sami přece víte, bratři, o tom našem vstupu, jejž jsme měli k vám, že k němu nedošlo naprázdno, 2 nýbrž že jsme se, předtím trpěvše a byvše ztýráni, jak víte, ve Filippech, v našem Bohu osmělili ve velikém zápase k vám promluvit Boží blahou zvěst. 3 Naše výzva ovšem ne byla z podvodu ani z nečistoty ani ve lsti, 4 nýbrž podle toho, jak jsme byli od Boha schváleni, by nám blahá zvěst byla svěřena, tak mluvíme, ne jako zalibující se lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá naše srdce. 5 Vždyť jsme ani nikdy nebyli shledáni jako lidé úlisné řeči, jak víte, ani s nějakou záminkou pro hrabivost - svědkem je Bůh - 6 ani že by nám šlo o slávu zprostřed lidí, ani od vás ani od druhých, když jsme jako Kristovi apoštolové mohli být zatížením, 7 nýbrž jsme se uprostřed vás ukázali laskavými, jako by kojící žena něžně chovala vlastní děti. 8 Tak nám, prahnoucím po vás, bylo slastí podělit se s vámi nejen o Boží blahou zvěst, nýbrž i o vlastní žití, protože jste se nám stali milovanými. 9 Pamatujete se přece, bratři, na naši lopotu a dřinu - nocí i dnem pracujíce, abychom někoho z vás nezatížili, jsme vám kázali Boží blahou zvěst; 10 vy jste svědky, i Bůh, jak zbožně a spravedlivě a bez závady jsme se k vám, kteří věříte, zachovali - 11 právě tak, jak víte, jak jsme vás, každého jednotlivce z vás, jako otec své děti napomínali a konejšili 12 a zapřísahali, abyste chodili důstojně Boha, jenž vás povolává do vlastního království a slávy. 13 A pro tuto příčinu i my bez přestání Bohu děkujeme, že když se vám od nás dostalo slova Boží zprávy, přijali jste ne slovo lidí, nýbrž, jak opravdu je, slovo Boží, jež ve vás, kteří věříte, i vyvíjí svou činnost. 14 Ano, vy, bratři, jste se stali napodobiteli Božích shromáždění, jež jsou v Júdsku v Kristu Ježíši, neboť jste i vy od svých vlastních soukmenovců vytrpěli tytéž věci jako i oni od Židů, 15 kteří i Pána Ježíše zabili i proroky, i nás vyštvali, a Bohu se nelíbí a jsou proti všem lidem, 16 bráníce nám promlouvat k národům, aby byly zachráněny; tím vždy doplňují své hříchy. Přikvačil však na ně svrchovaný hněv. 17 My však, bratři, byvše od vás nakrátko osiřením odloučeni - tváří, ne srdcem - jsme ve veliké touze vyvinuli tím usilovnější snahu uvidět vaši tvář. 18 Proto jsme si umínili k vám přijít, totiž já, Pavel, i jednou i dvakrát, a Satan nám zabránil. 19 Kdopak je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby? Ne-li i vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu? 20 Naše sláva a radost jste přece vy.