Bible

1 A Samúél umřel, i shromáždili se, všechen Isráél, a jali se pro něho naříkat, a pohřbili ho v jeho domě v Rámě. A Dávid povstal a sestoupil do pustiny Páránu. 2 A v Máónu byl muž, jehož hospodářství bylo na Karmeli, a ten muž byl velmi bohat, neboť měl tři tisíce ovcí a tisíc koz; a byl na Karmeli při stříhání svých ovcí. 3 A jméno toho muže bylo Návál a jméno jeho ženy Avígajil, a ta žena byla velmi rozumná a krásná zjevem a ten muž byl tvrdý a zlý v skutcích; a on byl Káliví. 4 I uslyšel Dávid v pustině, že Návál stříhá své ovce; 5 vyslal tedy Dávid deset mladíků a těm mladíkům Dávid řekl: Vystupte na Karmel a vejděte k Náválovi, i otažte se v mém jménu, zda se má dobře, 6 a řekněte takto: K životu! I ty se měj dobře, i tvůj dům nechť se má dobře, i vše, co ti patří, nechť se má dobře! 7 I uslyšel jsem nyní, že jsou u tebe střihači; nuže, pastýři, jež máš, bývali s námi, neuškodili jsme jim a po všechny dni jejich pobytu na Karmeli jim nic nechybělo; 8 otaž se svých sluhů, oni ti povědí. Kéž tedy ti to mladíci nacházejí v tvých očích přízeň, vždyť jsme přišli k dobrému dni; dej, prosím, co tvá ruka bude moci najít, svým nevolníkům a svému synu, Dávidovi. 9 I přišli Dávidovi mladíci a promluvili k Náválovi podle všech těchto slov, a ztichli. 10 A Návál Dávidovým služebníkům odpověděl a řekl: Kdo je Dávid a kdo syn Jíšajův? Dnes se rozmnožili nevolníci, již se odtrhují každý od svého pána! 11 Mám tedy vzít svůj chléb a svou vodu a svou zabíjačku, co jsem nazabíjel svým střihačům, a dát lidem, o nichž nevím, odkud oni jsou? 12 I obrátili se Dávidovi mladíci svou cestou a vrátili se a přišli a podali mu zprávu podle všech těchto slov; 13 a Dávid řekl svým mužům: Připásejte si každý svůj meč! Připásali si tedy každý svůj meč, i Dávid si svůj meč připásal, a vystoupili za Dávidem, asi čtyři sta mužů, a dvě stě, ti zůstali u zavazadel. 14 A Avígajil, ženě Náválově, podal jeden mladík ze sluhů zprávu výrokem: Hle, Dávid poslal z pustiny posly pozdravit našeho pána, a le obořil se na ně; 15 a ti muži byli vůči nám velmi dobří a neuškodili nám a po všechny dni, co jsme se při našem pobytu v poli s nimi stýkali, jsme nic nepostrádali, 16 i nocí i dnem byli zdí okolo nás, po všechny dni našeho pobytu s nimi, když jsme pásli drobný dobytek. 17 Nyní tedy věz a uvaž, co máš činit, neboť na našeho pána a proti všemu jeho domu je s konečnou platností zosnováno neštěstí, on však je ničema, nelze na něho promluvit. 18 A Avígajil spěšně vzala dvě stě chlebů a dva měchy vína a pět připravených kusů drobného dobytka a pět seí praženého zrní a sto hrud rozinek a dvě stě hrud sušených fíků; to nakladla na osly 19 a svým sluhům řekla: Postupujte přede mnou; hle, já přicházím za vámi. A le svému muži Náválovi nepověděla. 20 A když ona jela na oslu a sestupovala po odlehlé straně hory, stalo se, že hle, Dávid a jeho muži sestupovali jí vstříc, takže je potkala. 21 A Dávid řekl: Jen k oklamání jsem hlídal vše, co tomuto člověku v pustině patří, takže ze všeho, co mu patří, nic nechybělo; a no, odplatil mi zlem místo dobrem. 22 Takto nechť Bůh činí nepřátelům Dávidovým a takto nechť přidává, budu-li ponechávat do světla jitra ze všeho, co mu patří, močícího na stěnu! 23 A Avígajil Dávida uviděla a spěšně sestoupila z osla a padla před obličejem Dávidovým na svou tvář a sklonila se na zem, 24 a no, padla k jeho nohám a řekla: Na mně - já, můj pane, - budiž ta nepravost; a nechť, prosím, smí tvá služebnice promluvit v tvé uši, a poslyš slova své služebnice. 25 Kéž, prosím, můj pán neupíná své srdce k tomuto ničemnému člověku, na Návála, neboť jak é je jeho jméno, tak ový je on: Jeho jméno je Návál a bezbožnost je při něm, a já, tvá služebnice, jsem neviděla mladíky mého pána, jež jsi vyslal; 26 nyní tedy, můj pane, jako že je živ Hospodin a živa je tvá duše, Hospodin, jenž tě zarazil před přijitím v krvi a pomožením sobě svou rukou, nechť jsou jako Návál tvoji nepřátelé, usilující o zlo proti mému pánu! 27 A nyní toto požehnání, jež tvá služka přinesla mému pánu, to nechť se dá mladíkům, již chodí v průvodu mého pána. 28 Odpusť, prosím, přestoupení své služebnice, neboť Hospodin jistotně mému pánu chce zřídit trvalý dům, neboť můj pán bojuje boje Hospodinovy a za všechny tvé dni se při tobě nenašlo zlo. 29 Povstal sice člověk k pronásledování tebe a k usilování o tvé žití, duše mého pána však zůstane zavázána v svazku života u Hospodina, tvého Boha, duši tvých nepřátel však bude vystřelovat zprostřed pouzdra praku. 30 A až Hospodin mému pánu bude činit podle všeho, co promluvil dobrého o tobě, a přikáže tě za panovníka nad Isráélem, stane se, 31 že ti nebude ke klopýtnutí a ni k urážce srdce mého pána toto: An i prolití krve bez příčiny an i pomožení mého pána samému sobě. A až Hospodin mému pánu učiní dobře, kéž si připomeneš svou služebnici. 32 A Dávid Avígajil řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž tě tohoto dne poslal mně vstříc, 33 a budiž požehnáno tvé pochopení a budiž požehnána ty, jež jsi mne tohoto dne zadržela od přijití v krvi a pomožení sobě svou rukou. 34 Nicméně však, jako že je živ Hospodin, Bůh Isráélův, jenž mě zarazil před ublížením tobě, kdybys mi nebyla spěšně přišla vstříc, ano, byl-li by býval Náválovi do světla jitra pozůstaven močící na stěnu! 35 A Dávid vzal z její ruky, co mu přinesla, a jí řekl: Vystup v pokoji k svému domu; viz, uposlechl jsem na tvůj hlas a přijal jsem tvou tvář. 36 A Avígajil přišla k Náválovi, a hle, on měl ve svém domě hostinu jako hostinu krále a srdce Náválovo při ní bylo potěšeno a on byl nadmíru opilý, i neoznámila mu až do světla jitra nic malého an i velikého; 37 a za jitra, když víno z Návála vyšlo, se stalo, že mu jeho žena tyto věci oznámila, a jeho srdce v jeho nitru zmrtvělo a on se stal jako by kamenem. 38 A asi za deset dní se stalo, že Hospodin Návála ranil, takže umřel. 39 A když Dávid uslyšel, že Návál umřel, řekl: Budiž veleben Hospodin, jenž rozhodl při mé potupy ze strany Náválovy a svého nevolníka zastavil před zlem a zlo Návála vrátil Hospodin na jeho hlavu. A Dávid poslal a vyslovil se o Avígajil stran vzetí si ji za ženu; 40 i přišli služebníci Dávidovi k Avígajil na Karmel a promluvili k ní výrokem: Poslal nás k tobě Dávid stran vzetí si tě za ženu. 41 I vstala a poklonila se, obličej k zemi, a řekla: Hle, tvá služebnice bude nevolnicí k mytí nohou služebníků mého pána. 42 A Avígajil spěšně vstala a na oslu odjela s pěti svými dívkami, jež chodily v jejím průvodu, a odebrala se za Dávidovými posly a stala se mu ženou. 43 A Dávid pojal i Achínóam, z Jizreéle, takže se mu obě dvě staly ženami; 44 a Šáúl byl dal Míchal, svou dceru, ženu Dávidovu, Paltímu, synu Laíšovu z Gallím.