1 Samuel 23
1 I podali Dávidovi zprávu výrokem: Hle, Pelištím bojují proti Keíle, a oni loupí mlaty.
2 Dávid se tedy na Hospodina s otázkou obrátil výrokem: Zda mám jít, a by ch pobil tyto Pelištím? A Hospodin k Dávidovi řekl: Jdi, a ť na Pelištím udeříš, i budeš moci Keílu osvobodit.
3 A Dávidovi muži k němu řekli: Hle, my se bojíme zde v Júdovi, a čím spíše, půjdeme-li ke Keíle proti bitevním šikům Pelištím!
4 Dávid se tedy ještě znova na Hospodina s otázkou obrátil a Hospodin mu odpověděl a řekl: Vstaň, sestup ke Keíle, neboť já se chystám vy dat Pelištím v tvou ruku.
5 Odešel tedy Dávid a jeho muži ke Keíle a jal se proti Pelištím bojovat a odehnal jejich stáda a udeřil na ně velikým úderem, takže Dávid obyvatele Keíly osvobodil.
6 A při útěku Evjáthára, syna Achímelechova, k Dávidovi do Keíly se stalo, že se dolů dostal v jeho ruce přehoz.
7 A Šáúlovi bylo oznámeno, že Dávid vstoupil do Keíly; a Šáúl řekl: Bůh se ho zřekl pro mou ruku, neboť je zavřen vstupem v město s dveřmi a závorami.
8 Šáúl tedy předvolal všechen lid k boji, k sestoupení ke Keíle, k obležení proti Dávidovi a proti jeho mužům.
9 A Dávid se dověděl, že Šáúl proti němu spřádá zlo; i řekl k Evjáthárovi, knězi: Přines přehoz!
10 A Dávid řekl: Hospodine, Bože Isráélův, tvůj nevolník s jistotou uslyšel, že Šáúl usiluje vstoupit do Keíly k zničení města mou příčinou.
11 Zda mě občané Keíly budou chtít vydat v jeho ruku? Zda bude Šáúl sestupovat, jak tvůj nevolník uslyšel? Hospodine, Bože Isráélův, podej, prosím, zprávu svému nevolníku! A Hospodin řekl: Bude sestupovat.
12 A Dávid řekl: Zda budou občané Keíly chtít vydat mne a mé muže v ruku Šáúlovu? A Hospodin řekl: Budou chtít vydat.
13 Dávid tedy povstal, i jeho muži, asi šest set mužů, a vyšli z Keíly a jali se chodit, kde mohli chodit. A Šáúlovi bylo oznámeno, že Dávid z Keíly vyvázl; i vzdal se vyjití.
14 A Dávid se usídlil v pustině, v nedobytných místech; usídlil se totiž na hoře v pustině Zífu a Šáúl ho po všechny dni hledal, a le Bůh ho ne vy dal v jeho ruku.
15 A Dávid shledal, že Šáúl vyšel usilovat o jeho žití; i byl Dávid v pustině Zífu v lese.
16 A Jehónáthán, syn Šáúlův, povstal a odebral se do lesa k Dávidovi; a posilnil jeho ruku v Bohu
17 a řekl k němu: Nechť se nebojíš, neboť ruka Šáúla, mého otce, tě nebude moci najít, a nad Isráélem budeš kralovat ty, a já ti budu druhým; a to ví i Šáúl, můj otec.
18 I uzavřeli oni oba před tváří Hospodinovou smlouvu; a Dávid v lese zůstal a Jehónáthán odešel k svému domu.
19 A k Šáúlovi do Givey vystoupili Zifím s výrokem: Zda se Dávid neskrývá u nás v nedobytných místech v lese, na pahorku Chachíle, jenž je od jihu pouště?
20 Nyní tedy sestup, ó králi, podle všeho tvé duše přání sestoupit, a na nás bude vydat ho v ruku královu.
21 A Šáúl řekl: Vy jste požehnáni Hospodinem, že jste se nade mnou slitovali;
22 jděte, prosím, ještě se ujistěte, a vyzvězte a vypozorujte jeho místo, kam se do stala jeho noha, kdo ho tam uviděl, neboť ke mně řekl i, že on velmi chytračí,
23 vypozorujte tedy a vyzvězte všechny jeho skrýše, kde se skrývá, a vraťte se najisto ke mně, i půjdu s vámi, a je-li on v zemi, stane se, že ho mezi všemi tisíci Júdovými budu umět vystopovat.
24 Povstali tedy a před Šáúlem odešli do Zífu. A Dávid a jeho muži byli v pustině Máónu ve stepi k jihu pouště;
25 jeho se odebral Šáúl a jeho muži hledat. To oznámili Dávidovi, i sestoupil na skalisko a zůstal v pustině Máónu; to když uslyšel Šáúl, rozehnal se v pustinu Máón za Dávidem,
26 i šel Šáúl ze strany hory odtud a Dávid a jeho muži ze strany hory odtud, a Dávid se jal úzkostlivě spěchat před tváří Šáúlovou u jít, zatímco se Šáúl a jeho muži k Dávidovi a k jeho mužům obchvatem blížili k jich polapení.
27 K Šáúlovi však přišel posel s výrokem: Pospěš a pojď, neboť na zem zaútočili Pelištím.
28 Šáúl se tedy od honby za Dávidem vrátil a odešel vstříc Pelištím. Proto onomu místu dali název Sela-hammachle-kóth.
29 A Dávid odtamtud vystoupil a usídlil se v nedobytných místech v Én-gedí.