1 Samuel 22
1 A Dávid odtamtud odešel a vyvázl do jeskyně Adullám; to když uslyšeli jeho bratři a všechen dům jeho otce, sestoupili tam k němu,
2 a shromáždili se k němu všichni lidé v sevření a každý člověk, jenž měl věřitele a každý člověk za hořk l ý v duši, i stal se nad nimi vůdcem a byli s ním, asi čtyři sta mužů.
3 A odtamtud Dávid odešel do Micpeh Móáva a ke králi Móáva řekl: Nechť, prosím, smí můj otec a má matka vyjít k vám, než budu moci zvědět, co se mnou Bůh bude chtít učinit.
4 Zavedl je tedy ke králi Móáva a usídlili se u něho na všechny dni Dávidova pobytu v nedobytném místě.
5 A Gád, prorok, k Dávidovi řekl: Nesmíš v nedobytném místě zůstávat; odejdi, a ť si vstoupíš v zem Júdovu. Dávid tedy odešel a vstoupil v les Cháreth.
6 A Šáúl uslyšel, že byl vypátrán Dávid a muži, kteří byli s ním; a Šáúl seděl v Givei pod tamaryškem na výšině a v jeho ruce bylo jeho kopí a před ním stáli všichni jeho služebníci,
7 a Šáúl svým služebníkům, již před ním stáli, řekl: Nuže, slyšte, synové Jemíního: Což vám všem bude syn Jíšajův dávat pole a vinice? Bude vám všem dávat stát se veliteli tisíců a veliteli stovek?
8 Vždyť jste se vy všichni spikli proti mně a není ochotného upozornit mě na spolčování mého syna se synem Jíšajovým, a není z vás nikoho nade mnou truchlícího a ochotného upozornit mě, že můj syn proti mně postavil mého služebníka co úkladníka, jako v tento den.
9 A Dóég, Edómí, jenž byl postaven nad Šáúlovými nevolníky, odpověděl a řekl: Uviděl jsem syna Jíšajova přicházejícího do Nóvu k Achímelechovi, synu Achítúvovu;
10 ten se pro něho s otázkou obrátil na Hospodina a dal mu stravu a dal mu meč Goljátha, Pelištího.
11 A král poslal zavolat Achímelecha, syna Achítúvova, kněze, a všechen dům jeho otce a kněží, kteří byli v Nóvu; i přišli oni všichni ke králi.
12 A král řekl: Nuže, slyš, synu Achítúvův. A Achímelech řekl: Hle, já, můj pane.
13 A Šáúl řekl: Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jíšajův, takže jsi mu dal chléb a meč a obrátil ses pro něho s otázkou na Boha k povstání proti mně co úkladník, jako v tento den?
14 A Achímelech králi odpověděl a řekl: A kdo je mezi tvými služebníky jako Dávid, věrný a zeť králův, jenž má přístup k slyšení u tebe a v tvém domě je vážený?
15 Počal jsem se pro něho s otázkami obracet na Boha dnes? Daleko mi od toho! Nechť král nic nesvaluje na svého nevolníka, na nikoho z domu mého otce, neboť tvůj nevolník z tohoto všeho nevěděl nic malého ani velikého.
16 A král řekl: Jistotně musíš umřít, Achímelechu, ty i všechen dům tvého otce!
17 A běhounům, již před ním stáli, král řekl: Obraťte se a usmrťte kněží Hospodinovy, neboť i jejich ruka je s Dávidem, a protože věděli, že on utíká, a neupozornili mě. A le služebníci královi nebyli nakloněni vztáhnout svou ruku, aby se vrhli na kněží Hospodinovy;
18 král tedy řekl Dóégovi: Obrať se ty a vrhni se na kněží. A Dóég, Edómí, on se na kněží vrhl a usmrtil v onen den osmdesát a pět mužů nosících přehoz z plátna,
19 a Nóv, město kněží, vybil ostřím meče od muže a ž po ženu, od batolete a ž po kojence a hovězí dobytče a osla a drobné dobytče - ostřím meče.
20 A le jeden syn Achímelecha, syna Achítúvova, vyvázl, jehož jméno bylo Evjáthár, a utekl za Dávidem;
21 a Evjáthár Dávidovi oznámil, že Šáúl pozabíjel kněží Hospodinovy.
22 A Dávid Evjáthárovi řekl: Věděl jsem v onen den, když tam Dóég, Edómí, byl, že jistě bude podávat Šáúlovi zprávu; provinil jsem se já proti všem duším domu tvého otce.
23 Zůstaň se mnou, nechť se nebojíš; ano, kdo bude usilovat o žití mé, bude usilovat o žití tvé, ale ty při mně budeš předmětem péče.