Bible

1 A Dávid přišel do Nóvu k Achímelechovi, knězi, a Achímelech se při potkání Dávida ulekl a řekl mu: Proč jsi ty sám, ty a nikoho není s tebou? 2 A Dávid Achímelechovi, knězi, řekl: Král mi rozkázal jistou věc a řekl ke mně: O té věci, v níž tě já posílám a již jsem ti rozkázal, nechť se nikdo nic nedovídá, a sluhy jsem odkázal na to a to místo. 3 Nyní tedy, co je pod tvou rukou, dej v ruku mou, pět chlebů nebo co bude nalezeno. 4 A kněz Dávidovi odpověděl a řekl: Není pod mou rukou všedního chleba, ledaže je chléb svatý; jen zdrželi-li se sluhové od žen! 5 A Dávid knězi odpověděl a řekl mu: Jelikož nám byly ženy nepřístupny jak včera, tak předevčírem, při mém vyjití, zůstala tedy ústrojí sluhů svatými; toto je sice úkol všední, přece však zajisté dnes každý zůstává na svém ústrojí svatým. 6 Kněz mu tedy dal svaté, neboť tam nebylo chleba, leč chleby předkladné, odňaté z přítomnosti tváře Hospodinovy k položení chleba teplého v den jeho přinesení. 7 (A v onen den tam byl muž ze služebníků Šáúlových, pozdrževší se před tváří Hospodinovou, a jeho jméno Dóég, Edómí, představený pastýřů, kteří patřili Šáúlovi.) 8 A Dávid Achímelechovi řekl: A není toho, že by tu pod tvou rukou bylo kopí nebo meč? Nevzal jsem totiž v svou ruku ani svůj meč a ani svou zbroj, neboť králova věc byla naléhavá. 9 A kněz řekl: Meč Goljátha, Pelištího, jehož jsi skolil v údolí Élá, hle, ten je, zabalen v šat, za přehozem; chceš-li si jej vzít, vezmi, neboť jiného kromě něho tu není. A Dávid řekl: Není jemu podobného, dej mi jej. 10 A Dávid vstal a utekl onoho dne před tváří Šáúlovou a přišel k Áchíšovi, králi Gathu. 11 A služebníci Áchíšovi k němu řekli: Zda toto ne ní Dávid, král země? Zda ne o tomto si v tanečních průvodech odpovídali výrokem: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce? 12 A Dávid tato slova vložil ve své srdce a pocítil z Áchíše, krále Gathu, velikou bázeň, 13 i jal se v jejich očích předstírat porušení svého rozumu a stavět se v jejich ruce pomateným a čmárat po dveřích brány a spouštět svou slinu na svou bradu. 14 A Áchíš k svým služebníkům řekl: Hle, vidíte člověka chovajícího se jako šílenec; nač jste ho ke mně přiváděli? 15 Jsem já potřeben šílených, že jste tohoto přivedli ukazovat své šílenství přede mnou? Zda má tento vstoupit do mého domu?