1 Samuel 20
1 A Dávid z Nájóth v Rámě utekl a přišel a před tváří Jehónáthánovou řekl: Co jsem učinil, co je mou nepravostí a co je mým hříchem před tváří tvého otce, že usiluje o mé žití?
2 I řekl mu: Daleko od toho, nesmíš umřít; hle, můj otec nečiní věc velikou ani věc malou, aniž mě upozorňuje; proč by tedy můj otec přede mnou skrýval tuto věc? Toho není.
3 A Dávid ještě přisáhl a řekl: Tvůj otec jistě ví, že jsem našel v tvých očích přízeň, i řekl si: Jehónáthán nechť toto neví, aby se nermoutil, neboť věru, jako že je živ Hospodin a že je živa tvá duše, že je jen krok mezi mnou a mezi smrtí.
4 A Jehónáthán k Dávidovi řekl: Co tvá duše praví, to pro tebe chci učinit.
5 A Dávid řekl k Jehónáthánovi: Hle, zítra je nov měsíce a já mám ovšem s králem sednout k jídlu, a le snad mě budeš moci propustit, a by ch se v poli skrýval až do třetího večera.
6 Bude-li mě tvůj otec vůbec postrádat, pak můžeš říci: Dávid se ode mne naléhavě dovolil zaběhnout v Béth-lechem, své město, neboť tam má celá jeho čeleď výroční oběť.
7 Bude-li mluvit takto: Dobře, pak má tvůj nevolník pokoj, jestliže se však naopak bude hněvat, věz, že je z jeho strany s konečnou platností rozhodnuto o zlu.
8 Snad pak uskutečníš smilování nad svým nevolníkem, neboť jsi svého nevolníka uvedl v smlouvu Hospodinovu se sebou; je-li však při mně nepravost, usmrť mě ty, vždyť až k svému otci - nač toto, že bys mě uváděl?
9 A Jehónáthán řekl: Daleko ti od toho; ano, budu-li jistě vědět, že je ze strany mého otce s konečnou platností rozhodnuto o zlu, aby přišlo na tebe, aniž ti to budu oznamovat!
10 A Dávid řekl k Jehónáthánovi: Kdo mi bude podávat zprávu, bude-li ti snad tvůj otec odpovídat ně čím tvrdým?
11 A Jehónáthán řekl k Dávidovi: Pojď, a ť můžeme vyjít na pole. Vyšli tedy oni oba na pole.
12 A Jehónáthán k Dávidovi řekl: Hospodine, Bože Isráélův, budu-li okolo tohoto času zítra neb pozítří mít jistotu stran svého otce, že hle, je dobře pro Dávida, aniž pak k tobě budu posílat, a by ch tě upozornil,
13 nechť Hospodin takto činí Jehónáthánovi a takto nechť přidává; bude-li můj otec mít zlo za dobré proti tobě, pak tě upozorním a propustím tě, a ť můžeš v pokoji odejít, a Hospodin bude s tebou, jako byl s mým otcem.
14 A ne jen budu -li já ještě živ, a ne jen při mně nechť uskutečňuješ laskavost Hospodinovu, takže nebudu muset mřít,
15 nýbrž nechť svou laskavost nikdy neodtínáš od mého domu, ani při Hospodinově vytínání Dávidových nepřátel, každého, z povrchu tváře půdy.
16 I smluvil se Jehónáthán s domem Dávidovým: To kéž Hospodin vyhledá z ruky nepřátel Dávidových.
17 A Jehónáthán Dávida ve své lásce k němu dále zapřísahal, neboť ho miloval, jako miloval svou duši.
18 A Jehónáthán mu řekl: Zítra je nov měsíce a budeš postrádán, neboť tvé sedadlo bude prázdné;
19 musíš tedy počkat tři dni, sestoupit hluboko a přijít k místu, kde ses skryl v den činu, a zůstat vedle kamene Ezel.
20 A já k jeho straně budu vystřelovat tři šípy, jako vypouštěním si do terče,
21 a hle, budu posílat sluhu: Jdi, najdi šípy; budu-li sluhovi říkat zřetelně: Hle, šípy jsou od tebe na této straně, vezmi je, pak přijď, neboť máš pokoj a není nic, jako že Hospodin je živ.
22 Budu-li však mládenci říkat takto: Hle, šípy máš od sebe a ž dále, odejdi, neboť tě Hospodin propustil.
23 A ta věc, o níž jsme promluvili, já a ty, hle, Hospodin je navždy mezi mnou a mezi tebou.
24 Dávid se tedy v poli skryl; a nastal nov měsíce a král zasedl k hodu, k jídlu,
25 i usedl král na své sedadlo jako jindy, na sedadlo u stěny, a Jehónáthán povstal a po boku Šáúlově usedl Avnér a místo Dávidovo zůstalo prázdné.
26 A Šáúl v onen den nepromluvil nic, neboť si řekl: To bude nějaká příhoda, takže on není čist; jistě ne ní čist.
27 Když se však nazítří po novu měsíce, druhého dne, stalo, že místo Dávidovo zůstalo prázdné, řekl král k Jehónáthánovi, svému synu: Proč syn Jíšajův ani včera ani dnes nepřišel k hodu?
28 A Jehónáthán Šáúlovi odpověděl: Dávid se ode mne naléhavě dovolil do Béth-lechema
29 a řekl: Propusť mě, prosím, neboť máme ve městě rodinnou oběť a sám můj bratr mě obeslal, takže tedy, našel-li jsem v tvých očích přízeň, nechť se, prosím, smím vzdálit a uvidět své bratry. Proto ke stolu královu nepřišel.
30 I vzplál proti Jehónáthánovi Šáúlův hněv, i řekl mu: Synu zvrhlice a buřičky, zda nevím, že ty k své hanbě a k hanbě nahoty své matky tíhneš k synu Jíšajovu?
31 Proto nikdy, co syn Jíšajův je živ na zemi, nebudeš moci obstát ty an i tvé kralování; nyní tedy pošli a přiveď ho ke mně, neboť on je synem smrti.
32 A Jehónáthán Šáúlovi, svému otci, odpověděl a řekl k němu: Proč má být usmrcen? Co učinil?
33 A Šáúl po něm hodil kopím k jeho skolení, takže Jehónáthán poznal, že je to ze strany jeho otce s konečnou platností rozhodnuto - usmrtit Dávida.
34 I povstal Jehónáthán od stolu ve vzplanutí hněvu a v druhý den novu měsíce nepojedl chleba, neboť byl pro Dávida zarmoucen, že ho jeho otec zhanobil.
35 A za jitra se stalo, že Jehónáthán podle dohody s Dávidem vyšel do pole a s ním mladý sluha;
36 a tomu sluhovi řekl: Nuže, běž, nacházej šípy, jež já budu vystřelovat. Sluha se rozběhl a on vystřelil šíp tak, aby ho přeletěl;
37 a když sluha přišel až po místo šípu, jejž Jehónáthán vystřelil, zavolal Jehónáthán za sluhou a řekl: Zda ne ní šíp od tebe a ž dále?
38 A Jehónáthán za sluhou zavolal: Pospěš, chvátej, nesmíš se zastavovat. A Jehónáthánův sluha šípy sesbíral a přišel k svému pánu;
39 ten sluha však nic nevěděl, jen Jehónáthán a Dávid věděli o té věci.
40 Jehónáthán tedy dal své zbraně sluhovi, jenž mu patřil, a řekl mu: Jdi, zanes v město.
41 Sluha šel a Dávid povstal ze strany jihu a padl na svůj obličej k zemi a třikrát se poklonil, i políbili jeden druhého a zaplakali jeden s druhým, Dávid až nadmíru.
42 A Jehónáthán Dávidovi řekl: Jdi v pokoji; jak jsme si my přisáhli, my oba ve jménu Hospodinově výrokem: Hospodin nechť je navždy mezi mnou a mezi tebou, mezi semenem mým a mezi semenem tvým. I vstal a odešel, a Jehónáthán vstoupil v město.