1 Samuel 2
1 I poklonil i se tam Hospodinu a Channá se jala modlit a řekla: Mé srdce se rozjásalo v Hospodinu, můj roh se v Hospodinu vyvýšil, má ústa se rozšířila nad mými nepřáteli, neboť jsem se rozveselila v tvém vysvobození.
2 Není svatého jako Hospodin, neboť není nikoho kromě tebe, není skály jako náš Bůh;
3 nechť nemnožíte řeč pyšnou, pyšnou, aby z vašich úst vycházela drzost, neboť Hospodin je Bůh vědění a zlé skutky nejsou schvalovány.
4 Luk y mocných jsou zlámány a klopýtající se opásali životností,
5 nasycení se dávají najímat za chléb a hladoví vymizeli; i neplodná porodila sedm a dětmi oplývající ochabla.
6 Hospodin usmrcuje i oživuje, sesílá v šeól i povznáší,
7 Hospodin ochuzuje i obohacuje, snižuje a také povyšuje,
8 pozvedá nuzného z prachu a vyvyšuje nemajetného z hnoje k posazení s velmoži, i obdařuje je vlastnictvím trůnu slávy, neboť Hospodinu patří sloupy země, a na nich založil svět.
9 Bude střežit nohy svých zbožných, a le zlovolní budou umlčováni ve tmě, neboť ne dovedností se vzmáhá muž.
10 Hospodin - jeho odpůrcové se budou děsit, v nebesích na ně Hospodin bude hřmít; Hospodin bude soudit končiny země; i bude dávat sílu svému králi a vyvyšovat roh svého pomazaného.
11 A Elkáná odešel do Rámy k svému domu a ten hoch se stal obsluhujícím Hospodina v přítomnosti Élího, kněze.
12 A le synové Élího byli ničemové, neznali Hospodina.
13 I bylo obyčejem kněží vůči lidu, že když kdokoli obětoval oběť, přišel za vaření masa sluha kněze, maje ve své ruce vidlici s tř em i hroty,
14 již vrazil v mísu nebo v hrnec nebo v kotel nebo v pánev; vše, co vidlice vytahovala, bral kněz pro sebe. Tak činili v Šíle všemu Isráéli, všem, již tam přicházeli.
15 I dříve než v kouř obraceli tuk - tu přišel sluha kněze a řekl člověku, jenž obětoval: Dej maso k upečení knězi, neboť od tebe nebude brát masa vařeného, nýbrž syrové;
16 a řekl-li k němu ten člověk: Vždyť hned budou v kouř obracet tuk, potom si vezmi podle toho, co si tvá duše bude přát - tu řekl: Ne, nýbrž musíš dát nyní, a ne-li, vezmu násilím.
17 Hřích těch mladíků byl tedy v přítomnosti Hospodinově velmi veliký, neboť lidé dary Hospodinu znevažovali.
18 A Samúél v přítomnosti Hospodinově obsluhoval, hoch ovinutý přehozem z plátna;
19 a jeho matka mu zhotovovala malý pláštík, jejž mu vynášela od roku k roku při svém vystupování se svým mužem k obětování výroční oběti;
20 a Élí Elkánovi a jeho ženě žehnal a říkal: Kéž ti Hospodin ráčí přidělit símě z této ženy místo vyžádaného, jenž byl vyžádán na Hospodinu. A odcházeli k jeho místu.
21 Kdykoli Hospodin na Channu obrátil zřetel, tehdy otěhotněla; i porodila tři syny a dvě dcery. A ten hoch Samúél vyrostl při Hospodinu.
22 A Élí velmi zestárl a slyšel o vše m, co všemu Isráélovi činili jeho synové, i jak uléhali s ženami, jež posluhovaly u vchod u stanu setkávání,
23 a říkal jim: Proč činíte věci jako tyto, o nichž já slyším, o vašich zlých věcech, od všeho lidu, o těchto věcech?
24 Ne, moji synové, neboť ne ní dobrá pověst, již slyším: Svůdcové lidu Hospodinova!
25 Bude-li hřešit člověk vůči člověku, pak o něm rozhodne Bůh, bude-li však člověk hřešit vůči Hospodinu, kdo se pro něho bude činit rozhodčím? Neposlouchali však hlasu svého otce; neboť se Hospodin naklonil k usmrcení jich.
26 A ten hoch Samúél dále rostl a byl zadobře i s Hospodinem a i s lidmi.
27 A k Élímu přišel Boží muž a řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Zda jsem se zřetelně zjevil domu tvého otce při jejich pobytu v Egyptě, u domu faraonova,
28 a no, k vyvolení si ho ze všech kmenů Isráélových za kněze, k vystupování před můj oltář, k zakuřování kouřidlem, k nošení přehozu před mou tváří? A dal jsem domu tvého otce všechny ohnivé oběti Isráélových dětí;
29 proč šlapete po mých obětech a po mých darech, jež jsem v příbytku rozkázal? A svých synů si vážíš nade mne, k vašemu tloustnutí z nejlepšího ze všech darů Isráélových, to jest mého lidu.
30 Je tudíž Hospodinem, Bohem Isráélovým, prohlášeno: Řekl jsem ovšem: Dům tvůj a dům tvého otce bude navždy chodit před mou tváří; nyní však je Hospodinem prohlášeno: Daleko mi od toho, nýbrž vážících si mne si budu vážit, a le podceňující mě budou zlehčováni.
31 Hle, přicházejí dni, kdy budu usekávat paži tvou a paži domu tvého otce, aby nebylo v tvém domě starce,
32 a mezi vším, co dobrého se bude činit s Isráélem, budeš spatřovat protivníka příbytku, a nikdy nebude starce v tvém domě.
33 A muž, jehož ti od svého oltáře nebudu vytínat, bude k vyhašení tvých očí a k vysílení tvé duše, a všechen dorost tvého domu bude mřít v mužném věku;
34 a znamením ti bude toto, co bude přicházet na dva tvé syny, na Chofního a Pincháse: Oni oba budou v jeden den mřít.
35 A chci si vzbudit důvěryhodného kněze; ten bude jednat podle toho, co je v mém srdci a v mé duši, i zbuduji mu trvalý dům, a bude po všechny dni chodit před tváří mého pomazaného.
36 A stane se, že každý pozůstalý v tvém domě bude přicházet poklonit se mu za minci ze stříbra a bochník chleba a řekne: Připusť mě, prosím, k jedné z kněžských činností, abych mohl pojíst kousek chleba.