Bible

1 A jak on ke králi domluvil, stalo se, že se duše Jehónáthánova spjala s duší Dávidovou, takže si ho Jehónáthán zamiloval jako svou duši; 2 a Šáúl ho v onen den vzal a nedal mu vrátit se v dům jeho otce. 3 A Jehónáthán a Dávid uzavřel i smlouvu, protože ho on miloval jako svou duši, 4 a Jehónáthán si svlékl plášť, jejž měl na sobě, a dal jej Dávidovi, i své šatstvo a ž po svůj meč a po svůj luk a po svůj opasek. 5 A Dávid se jal vycházet, kamkoli ho Šáúl posílal; počínal si rozvážně a Šáúl ho ustanovil nad bojovníky, a byl vhod všemu lidu a i všem Šáúlovým služebníkům. 6 A při jejich příchodu, při Dávidově návratu od pobití Pelištího, se stalo, že ze všech měst Isráélových vstříc Šáúlovi, králi, vycházely zpívat ženy a taneční průvody za zvuků tamburíny, s veselím a s triangly, 7 a ty ženy, jež hrály, si odpovídaly a říkaly: Šáúl udeřil na své tisíce, Dávid však na své desetitisíce. 8 A Šáúl se velmi rozhněval, neboť tato řeč byla zlá v jeho očích, a řekl si: Dávidovi daly desetitisíce a mně daly tisíce - teď mu ještě jen kralování! 9 A od onoho dne a nadále se Šáúl na Dávida mračil. 10 A nazítří se stalo, že na Šáúla přišel mučivý duch od Boha, takže se vprostřed domu jal řádit; a Dávid svou rukou hrál jako každodenně a v ruce Šáúlově bylo kopí, 11 i hodil Šáúl tím kopím, neboť si řekl: Musím pro razit skrze Dávida i skrze stěnu. A le Dávid se před jeho tváří dvakrát vyhnul. 12 A Šáúl pocítil z přítomnosti tváře Dávidovy bázeň, neboť Hospodin byl s ním a od Šáúla se odvrátil; 13 proto ho Šáúl ze své blízkosti odstranil a ustanovil si ho velitelem tisíce, takže se jal vycházet a vstupovat před tváří lidu. 14 A Dávid se na všech svých cestách projevil jako rozvážně si počínající a Hospodin byl s ním, 15 a když Šáúl shledal, že si on velmi rozvážně počíná, dostal z něho strach, 16 a le všechen Isráél a Júdá Dávida miloval, když on vycházel a vstupoval před jejich tváří. 17 A Šáúl k Dávidovi řekl: Hle, má starší dcera Mérav; tu ti chci dát za ženu, jen mi buď zdatným mužem a bojuj boje Hospodinovy. Šáúl si totiž řekl: Nechť se na něho ne do stává ruka má, nýbrž nechť se na něho do stává ruka Pelištím. 18 A Dávid k Šáúlovi řekl: Kdo jsem já a kým je můj rod, čeleď mého otce, v Isráéli, že mám králi být zetěm? 19 A le v době, kdy se Mérav, dcera Šáúlova, měla dát Dávidovi, se stalo, že ona byla dána za ženu Adríélovi, Mechóláthímu. 20 A le Míchal, dcera Šáúlova, si Dávida zamilovala; to Šáúlovi oznámili, i byla ta věc správná v jeho očích, 21 i řekl si Šáúl: Musím mu ji dát, a ť mu je léčkou a ať se na něho do stává ruka Pelištím. A k Dávidovi Šáúl řekl: Nyní se budeš se mnou podruhé spřízňovat. 22 A svým služebníkům Šáúl rozkázal: K Dávidovi potají promluvte výrokem: Hle, král má v tobě zalíbení a všichni jeho služebníci tě milují; nyní se tedy s králem spřízni. 23 Královi služebníci tedy tato slova proslovili v uši Dávidovy a Dávid řekl: Zda je ve vašich očích bezvýznamné spříznit se s králem? A já jsem člověk chudý a bezvýznamný. 24 A Šáúlovi služebníci mu podali zprávu výrokem: Dávid se vyslovil podle těchto slov; 25 a Šáúl řekl: Takto musíte říci Dávidovi: Král nemá tužby po věně, nýbrž po stu předkožek Pelištím k pomstě na králových nepřátelích. Šáúl totiž pojal záměr nechat Dávida padnout rukou Pelištím. 26 Jeho služebníci tedy Dávidovi oznámili tato jeho slova a v Dávidových očích byla ta věc správná - spříznit se s králem. A dni se nenaplnily 27 a Dávid již povstal a odešel, on i jeho muži, a pobil z Pelištím dvě stě mužů, a Dávid přinesl jejich předkožky, i dodali je králi v plném počtu ke spříznění s králem; Šáúl mu tedy Míchal, svou dceru, dal za ženu. 28 I shledal Šáúl a poznal, že s Dávidem je Hospodin, a Míchal, dcera Šáúlova, ho milovala; 29 Šáúl tedy pociťoval ještě větší bázeň z Dávida a stal se Šáúl Dávidovi na všechny dni nepřítelem. 30 A náčelníci Pelištím se jali podnikat výpravy a za každého jejich vyjití se stávalo, že si Dávid počínal rozvážněji než všichni Šáúlovi nevolníci, a jeho jméno se stalo velmi vysoce ceněným.