1 Samuel 14
1 A jistého dne se stalo, že Jónáthán, syn Šáúlův, řekl k sluhovi, nosícímu jeho zbroj: Pojď, a ť můžeme přejít k hlídce Pelištím, jež je z druhé strany tamto. Svému otci však nedal vědět;
2 a Šáúl zůstával na okraji Givey pod granátovníkem, jenž byl v Migrónu, i lid, jenž byl s ním, asi šest set mužů.
3 (A přehoz nosil Achijjá, syn Achítúva, bratra Íchávóda, syna Pincháse, syna Élího, kněze Hospodinova v Šíle.) A lid nevěděl, že Jónáthán odešel.
4 A mezi průsmyky, jimiž se Jónáthán snažil projít proti hlídce Pelištím, byl útes skaliska ze strany odtud a útes skaliska ze strany odtud, a jméno jednoho Bócec a jméno jednoho Sené;
5 jeden útes jako sloup od severu naproti Michmáši a jeden od jihu naproti Geva.
6 Jehónáthán tedy řekl k sluhovi, nosícímu jeho zbroj: Pojď, a ť můžeme přejít k hlídce těchto neobřezanců, snad bude Hospodin působit pro nás, vždyť pro Hospodina není překážky k záchraně četnými nebo nemnohými.
7 A nosič jeho zbroje mu řekl: Učiň, cokoli je v tvém srdci; vykroč ty, hle, já jsem s tebou podle tvého srdce.
8 A Jehónáthán řekl: Hle, my přecházíme k těm mužům, a ť se jim můžeme ukázat;
9 budou-li k nám promlouvat takto: Počkejte až do našeho dojití k vám, pak staneme na svém a nebudeme k nim vystupovat;
10 budou-li však promlouvat takto: Vystupte proti nám, pak vystoupíme, neboť je Hospodin vy dal v naši ruku a toto nám bude znamením.
11 Oni oba se tedy ukázali hlídce Pelištím a Pelištím řekli: Hle, Hebreové vycházejí z děr, kde se skryli.
12 A muži z té hlídky oslovili Jónáthána a nosiče jeho zbroje a řekli: Vystupte k nám, a ť vám něco můžeme povědět! A Jónáthán k nosiči své zbroje řekl: Vystupuj za mnou, neboť je Hospodin vy dal v ruku Isráélovu.
13 A Jónáthán se vyšplhal na svých rukou a na svých nohou a nosič jeho zbroje za ním, i padali před tváří Jónáthánovou a nosič jeho zbroje za ním usmrcoval,
14 takže první úder, jímž udeřil Jónáthán a nosič jeho zbroje, činil asi dvacet mužů, asi na půl brázdy na jitru pole.
15 A v táboře nastalo zděšení, v poli i mezi vším lidem, hlídka a tlupa hubitelů - zděsili se i oni, a země se zatřásla; to se stalo ke zděšení od Boha.
16 A pozorovatelé Šáúlovi v Givei Benjámínově zjistili, že hle, ten dav upadl v nepořádek a pobíhá sem tam;
17 a Šáúl řekl lidu, jenž byl s ním: Nuže, vykonejte přehlídku a zjistěte, kdo z naší blízkosti odešel. Vykonali tedy přehlídku a hle, nebylo Jónáthána a nosiče jeho zbroje.
18 A Šáúl řekl Achijjovi: Přines Boží skříňku; neboť Boží skříňka v onen den byla, kde i synové Isráélovi.
19 A zatímco Šáúl mluvil ke knězi, stalo se, že vřava, jež byla v táboře Pelištím, stále pokračovala a množila se; Šáúl tedy řekl ke knězi: Stáhni svou ruku,
20 neboť byl Šáúl a všechen lid, jenž byl s ním, odvolán, i přišli k hotové bitvě, neboť hle, byl meč jednoho proti druhému, zmatek velmi veliký.
21 A u Pelištím byli jako předtím jistí Hebreové, kteří s nimi vystoupili v tábor vůkol, a i oni - být s Isráélem, jenž je se Šáúlem a Jónáthánem!
22 A když všichni muži Isráélovi, již se skryli v pohoří Efrájimově, uslyšeli, že Pelištím prchají, vyrazili v boj i oni v patách za nimi.
23 Tak Hospodin v onen den Isráéle vysvobodil; a boj přešel k Béth-Ávén u.
24 A muž stvo Isráéle byl o v onen den zemdlen o námahou, a Šáúl byl lid přísahou zavázal výrokem: Budiž proklet ten, jenž bude jíst pokrm, až do večera, než se na svých nepřátelích pomstím; takže lid neokusil pokrmu.
25 A všichni ze země vešli v les; a na povrchu půdy byl med,
26 a když lid do lesa vešel, hle, tok medu! A le nebylo dosahujícího svou rukou k svým ústům, neboť se lid bál té přísahy.
27 Jónáthán však při zapřísahávání lidu Isráélova svým otcem nebyl slyšel, i vztáhl konec hole, jež byla v jeho ruce, a omočil ji v plástvi medu a přiložil svou ruku opět k svým ústům, i rozjasnily se jeho oči.
28 A kdosi z lidu se ujal slova a řekl: Tvůj otec slavnostně zapřísahal lid výrokem: Budiž proklet ten, jenž bude dnes jíst pokrm; a lid je vysílen.
29 A Jónáthán řekl: Můj otec uvedl zem do nesnáze; vizte, prosím, že se mé oči rozjasnily, když jsem okusil trochu tohoto medu!
30 Čím více, kdyby byl lid dnes svobodně pojedl z lupu od svých nepřátel, jehož dosáhl! Vždyť nyní nebylo pobití Pelištím rozsáhlé.
31 A v ten den pobíjeli mezi Pelištím od Michmáše k Ajjálónu; a lid byl velmi vysílen.
32 I vrhl se lid na lup a nabrali drobného dobytka a skotu a telat, jichž naporáželi k zemi, a lid se jal jíst s krví,
33 i podali Šáúlovi zprávu výrokem: Hle, lid, oni hřeší vůči Hospodinu jedením s krví. I řekl: Zpronevěřili jste se; přivalte ke mně teď veliký kámen.
34 A Šáúl řekl: Rozejděte se mezi lid a řekněte jim: Přiveďte každý své hovězí dobytče a každý své drobné dobytče blíže ke mně a zde je porazte a pojezte a nebudete vůči Hospodinu hřešit jedením s krví. Přivedli tedy, všechen lid, každý své hovězí dobytče té noci ve své ruce a porazili tam.
35 A Šáúl zbudoval Hospodinu oltář; jím počal budovat oltář e Hospodinu.
36 A Šáúl řekl: Sestupujme v noc i za Pelištím a kořisťme mezi nimi až do světla jitra a neponechávejme z nich nikoho. I řekli: Učiň, cokoli je dobré v tvých očích. A kněz řekl: Přibližujme se sem k Bohu;
37 a Šáúl se na Boha obrátil s otázkou: Zda mám sestoupit za Pelištím? Zda je chceš vy dat v ruku Isráélovu? Neodpověděl mu však v onen den.
38 A Šáúl řekl: Přistupte blíže sem, všichni sloupové lidu, a zvězte a zjistěte, v čem dnes nastal tento hřích,
39 neboť, jako že je živ Hospodin, jenž vysvobozuje Isráéle, byť to bylo při Jónáthánovi, mém synu, že jistotně bude muset umřít. A le ze všeho lidu nebylo odpovídajícího mu;
40 řekl tedy ke všemu Isráéli: Vy budete na jedné straně a já a Jónáthán, můj syn, budeme na jedné straně. A lid k Šáúlovi řekl: Učiň, co bude dobré v tvých očích.
41 A Šáúl řekl k Hospodinu, Isráélovu Bohu: Vy dej dokonalý výrok! I byl zachycen Jónáthán a Šáúl a lid vypadl;
42 a Šáúl řekl: Vrhněte mezi mnou a mezi Jónáthánem, mým synem. A byl zachycen Jónáthán.
43 A Šáúl k Jónáthánovi řekl: Oznam mi, co jsi učinil. A Jónáthán mu oznámil, i řekl: Jen jsem okusil trochu medu na konci hole, jež je v mé ruce. Hle, já, musím umřít.
44 A Šáúl řekl: Takto nechť Bůh činí a takto nechť přidává, že jistotně umřít musíš, Jónátháne!
45 A lid k Šáúlovi řekl: Zda má umřít Jónáthán, jenž toto veliké vysvobození v Isráélovi způsobil? Daleko od toho! Jako že je živ Hospodin - smí-li který z vlasů jeho hlavy padnout na zem! Vždyť dnes zapůsobil s Bohem! Tak lid Jónáthána osvobodil, takže neumřel.
46 A Šáúl upustil od pro následování Pelištím a Pelištím odešli k svému místu.
47 Šáúl se tedy ujal kralování nad Isráélem a jal se bojovat vůkol proti všem jeho nepřátelům: Proti Móávovi a proti synům Ammónovým a proti Edómovi a proti králům Cóvy a proti Pelištím; a všude, kam se otáčel, trestal.
48 A počínal si zdatně; a pobil Amáléka a vyprostil Isráéle z ruky jeho olupovačů.
49 A Šáúlovi synové byli: Jónáthán a Jišví a Malkí-šúa, a jméno jeho dvou dcer: Jméno prvorozené Mérav a jméno mladší Míchal;
50 a jméno Šáúlovy ženy Achínóam, dcera Achímáacova, a jméno velitele jeho vojska Avínér, syn Néra, Šáúlova strýce.
51 A Kíš, otec Šáúlův, a Nér, otec Avnérův, byli synové Avíélovi.
52 A po všechny dni Šáúlovy byla tíživá válka proti Pelištím; a když Šáúl uviděl kteréhokoli statečného muže a kteréhokoli zdatného muže, přibral ho k sobě.