1 Corinthians 13
1 Mluvím-li jazyky lidí i andělů, nemám -li však lásky, stal jsem se zvučící mosazí anebo řinčící puklicí.
2 A mám-li proroctví a vím -li všechna tajemství a vše, co lze poznat, a mám-li veškerou víru, takže mohu přemísťovat hory, nemám -li však lásky, nejsem nic.
3 A vynaložím-li vše, co mám, na pokrmy chudým, a odevzdám-li své tělo, abych byl upálen, nemám -li však lásky, není mi to nic platno.
4 Láska je shovívavá, je vlídná; láska není řevnivá, láska není opovážlivá, nenadouvá se,
5 nechová se neslušně, neusiluje o své věci, nedává se vydráždit, nepřičítá zla,
6 neraduje se nad nepravostí, nýbrž se raduje s pravdou,
7 vše snáší, všemu věří, ve vše doufá, vše vydrží.
8 Láska nikdy nepomíjí, avšak - buď proroctví, ta zaniknou, nebo jazyky, ty přestanou, nebo poznání, to zanikne,
9 vždyť poznáváme částečně a prorokujeme částečně,
10 až však přijde dokonalé, částečné zanikne.
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, skoncoval jsem s dětskými věcmi.
12 Ano, teď vidíme skrze matné okno, nejasně, potom však tváří v tvář; teď poznávám částečně, potom však poznám plně, tak, jak jsem i plně poznán byl.
13 Nuže, nyní zůstává víra, naděje, láska, tyto tři věci, láska však je z nich nej větší.