1 Corinthians 10
1 Nerad bych totiž, bratři, by vám bylo neznámo, že naši otcové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem
2 a všichni se v tom oblaku a v tom moři dali pro Mojžíše pokřtít,
3 a všichni se napojídali téhož duchovního pokrmu,
4 a všichni se napili téhož duchovního nápoje, neboť pili z duchovní skály, jež šla za nimi; (ta skála pak byl KRISTUS;)
5 ale ve většině z nich se Bohu nezalíbilo, neboť jich bylo nastláno v pustině.
6 Tyto věci se však staly jako předobrazy nás, abychom nebyli chtivci zlých věcí, jako se jich zachtělo i oněm;
7 aniž se stávejte modláři, jako někteří z nich, jak je psáno: Lid usedl, by se najedl a napil, i vstali, by si hráli;
8 aniž smilněme, jako se smilstva dopustili někteří z nich, a jednoho dne jich třiadvacet tisíc padlo;
9 aniž pokoušejme KRISTA, jako se pokoušení dopustili někteří z nich, a zhynuli od hadů;
10 aniž reptejte, jako se reptání dopustili někteří z nich, a zhynuli od zhoubce.
11 Oněm se pak všechny tyto věci přihodily jako předobrazy a byly popsány k napomenutí nás, na něž připadly konce věků.
12 Kdo tedy myslí, že stojí, nechť hledí, by nepadl.
13 Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské, a Bůh je věrný; on nedopustí, byste byli pokoušení podrobeni nad to, na co stačíte, nýbrž zjedná s pokušením i východisko, byste je stačili unést.
14 Právě proto, moji milovaní, od modlářství utíkejte.
15 Mluvím jako k prozíravým, posuďte vy, co dím:
16 Kalich požehnání, jejž žehnáme - není to společenství KRISTOVY krve? Chléb, jejž lámeme - není to společenství KRISTOVA těla,
17 protože jsme mnozí jeden chléb, jedno tělo, neboť se na tom jednom chlebě všichni podílíme?
18 Hleďte na Israéle co do masa: nejsou ti, kteří jedí oběti, ve společenství s oltářem?
19 Co tedy dím? Že věc modle obětovaná něco je, anebo že modla něco je?
20 Ale co obětují [národy], obětují démonům a ne Bohu, i nerad bych, byste vy vstupovali v společenství s démony.
21 Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete se podílet na stole Páně i na stole démonů.
22 Anebo PÁNA doháníme k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
23 Všechny věci jsou dovoleny, ale ne všechny jsou prospěšné; všechny věci jsou dovoleny, ale ne všechny budují.
24 Nikdo nechť neusiluje o užitek svůj, nýbrž o užitek druhého.
25 Jezte vše, co se prodává na masném trhu, a nic pro svědomí nevyšetřujte,
26 vždyť země je PÁNĚ, i její náplň.
27 Pozve-li vás však někdo z nevěřících a chce -li se vám jít, jezte vše, co se vám bude předkládat, a nic pro svědomí nevyšetřujte;
28 řekne-li vám však někdo: Toto je posvátná oběť, nejezte - pro onoho, jenž vás upozornil, a pro svědomí;
29 míním však svědomí ne tvé, nýbrž toho druhého. Načpak má být má svoboda souzena od jiného svědomí?
30 Podílím-li se já na něčem s vděčností, proč se o mně má zle mluvit pro to, zač já děkuji?
31 Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoli konáte, konejte vše k Boží slávě;
32 nedávejte příčiny ke klopýtnutí an i Židům an i Řekům an i Božímu shromáždění,
33 podle toho, jak se i já ve všech věcech zalibuji všem, neusiluje o prospěch svůj, nýbrž o prospěch mnohých, aby byli zachráněni.