Bible

1 A Dávíd, král, řekl všemu sejití: Šalomoun, můj syn, jediný, v něm ž Bůh našel zálibu, je mlád a útlý, a dílo je veliké, neboť ne pro člověka bude ten to palác, nýbrž pro Hospodina, Boha. 2 I připravil jsem podle vší své schopnosti pro dům mého Boha zlato na věci ze zlata a stříbro na věci ze stříbra a mosaz na věci z mosazi a železo na věci ze železa a dříví na věci z dříví a onyxové kameny, totiž sady, kameny třpytivé a pestré a všemožné drahé kameny a kameny mramorové v hojnosti. 3 A nadto jsem ve svém zalíbení v domě mého Boha (mám zvláštní poklad zlata a stříbra) dal na dům svého Boha navíc, kromě všeho, co jsem pro dům svatyně připravil, 4 tři tisíce kikkárů zlata, ze zlata z Ófíru, a sedm tisíc kikkárů čištěného stříbra k potažení stěn budov, 5 zlata na věci ze zlata a stříbra na věci ze stříbra a na všechnu práci rukama řemeslníků. Kdo ještě se dnes dobrovolně uvoluje naplnit svou ruku pro Hospodina? 6 I uvolili se dobrovolně představení otců a představení kmenů Isráélových a velitelé tisíců a set, a ze správců králova majetku, 7 a dali na práci na Božím domě pět tisíc kikkárů zlata a myriádu adarkónů a deset tisíc kikkárů stříbra a myriádu a osm tisíc kikkárů mosazi a sto tisíc kikkárů železa. 8 A co u koho bylo nalezeno kamenů, dali do pokladnice pod správu Jechíéla, Géršunního. 9 A lid, ti se zaradovali nad jejich dobrovolným oddáním, že se Hospodinu dobrovolně oddali s nerozděleným srdcem, a i Dávíd, král, se zaradoval velikou radostí. 10 A Dávíd se před očima všeho sejití jal velebit Hospodina; i řekl Dávíd: Budiž veleben ty, Hospodine, Bože Isráéle, našeho otce, od věčnosti a ž po věčnost! 11 Tobě, Hospodine, patří velikost a mohutnost a sláva a vítězství a důstojnost, ano, vše v nebesích a na zemi; tobě, Hospodine, patří kralování, a no, jenž se pozvedáš vůči všemu jako hlava; 12 a zpřed tvé tváře pochází bohatství a čest a ty nade vším vládneš, a v tvé ruce je moc a mohutnost a v tvé ruce je dodat velikosti a udělit sílu komukoli. 13 Nuže tedy my, náš Bože, tobě děkujeme a jménu tvé slávy velebení přinášíme; 14 vždyť kdo jsem já a kdo je můj lid, že smíme podržovat schopnost takto se dobrovolně oddat? Vždyť to vše je od tebe a z tvé ruky ti dáváme, 15 neboť my jsme před tvou tváří cizinci a podruhové jako všichni naši otcové; naše dni na zemi jsou jako stín a není naděje. 16 Hospodine, náš Bože, všechna tato hojnost, již jsme ti připravili k budování domu tvému svatému jménu, ta je z tvé ruky a to vše patří tobě. 17 A vím, můj Bože, že ty zkoušce podrobuješ srdce a oblibuješ upřímnost; já jsem v upřímnosti svého srdce ze svého vlastního popudu toto vše daroval a nyní s radostí vidím tvůj lid, ty, kdo zde jsou přítomni, dobrovolně se ti oddávat. 18 Hospodine, Bože Abráháma, Isáka a Isráéle, našich otců, zachovej toto navždy jako předmět myšlenek srdce tvého lidu a usměrni jejich srdce k tobě. 19 A Šalomounovi, mému synu, dej srdce nerozdělené k zachovávání tvých rozkazů, tvých svědectví a tvých ustanovení, a k vykonávání toho všeho a k zbudování paláce, pro nějž jsem učinil přípravy. 20 A Dávíd řekl všemu sejití: Nuže, velebte Hospodina, svého Boha. I jali se, všechno sejití, Hospodinu, Bohu jejich otců, přinášet velebení, a schýlili hlavy a poklonili se Hospodinu a králi. 21 A nazítří po tomto dni se jali Hospodinu obětovat oběti a vznášet Hospodinu vzestupné oběti: Tisíc býků, tisíc beranů, tisíc jehňat a úlitby k nim, a no, oběti v hojnosti za všechen Isráél; 22 a v onen den se před tváří Hospodinovou s velikou radostí jali jíst a pít, a Šalomounovi, synu Dávídovu, po druhé odevzdali kralování a pomazali ho Hospodinu za panovníka; a stran Cádóka, toho za kněze. 23 I usedl Šalomoun jako král na trůn Hospodinův místo Dávída, svého otce, a došel prospěchu a prokazovali mu, všechen Isráél, poslušnost, 24 a všichni hodnostáři a mocní a také všichni synové krále Dávída se podrobili Šalomounovi, králi. 25 A Hospodin Šalomouna učinil nanejvýš velikým před očima všeho Isráéle a vložil na něho důstojnost království, jaké se ne do stalo na žádného krále nad Isráélem před ním. 26 Tak kraloval Dávíd, syn Jíšajův, nade vším Isráélem; 27 a dní, co nad Isráélem kraloval, bylo čtyřicet let; sedm let kraloval v Chevrónu a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě 28 a umřel v pěkných šedinách, nasycen dny, bohatstvím a slávou, a kralování se místo něho ujal Šalomoun, jeho syn. 29 A věci Dávída, krále, první a poslední, hle je, jsou při psány k slovům Samúéla, vidoucího, a k slovům Náthána, proroka, a k slovům Gáda, vidoucího, 30 se vším jeho kralováním a jeho hrdinstvím a s časy, jež přešly nad ním a nad Isráélem a nade všemi královstvími zemí.