1 Chronicles 16
1 A když Boží skříňku vnesli a postavili ji vprostřed stanu, jejž pro ni Dávíd rozložil, jali se před Boží tvář předkládat vzestupné oběti a oběti pokojných hodů;
2 a když Dávíd skončil s vznášením vzestupných obětí a obětí pokojných hodů, požehnal lidu ve jménu Hospodinově
3 a každému člověku Isráélovu, od muže a ž po ženu, každému přidělil bochník chleba a pěkný kus a hroznový koláč.
4 A před skříňku Hospodinovu postavil z Lévíovců obsluhující, a to k připomínání a ke chvále a k přinášení velebení Hospodinu, Bohu Isráélovu:
5 Ásáfa, hlavu, a druhého po něm Zecharju, Jeíéla a Šemírámótha a Jechíéla a Mattithju a Elíáva a Benájáhúa a Óvéd-Edóma a Jeíéla s nástroji, totiž varyty a lyrami, a Ásáf vyluzoval zvuk cimbály.
6 A Benájáhú a Jachazíél, kněží, byli ustavičně před skříňkou Boží smlouvy s pozouny.
7 V onen den, tehdy, Dávíd poprvé zavedl chválu Hospodinu skrze Ásáfa a jeho bratry:
8 Přinášejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, mezi národnostmi dávejte na vědomí jeho činy,
9 zpívejte mu, při zpěvu mu hrajte, uvažujte o všech jeho divech.
10 Honoste se jeho svatým jménem, nechť se raduje srdce hledajících Hospodina.
11 Vyhledávejte Hospodina a jeho sílu, hledejte ustavičně jeho tvář,
12 mějte v paměti jeho divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
13 símě Isráéle, jeho nevolníka, synové Jákóba, jeho vyvolenci!
14 On, Hospodin, je náš Bůh, jeho rozsudky jsou v celé zemi.
15 Mějte navždy v paměti jeho smlouvu, - slovo, jež přikázal, - do tisíce pokolení,
16 již uzavřel s Abráhámem, a jeho přísahu Isákovi,
17 a no, potvrdil ji za ustanovení Jákóbovi, za trvalou smlouvu Isráélovi
18 výrokem: Tobě chci dát zem Kenáan, úděl vašeho dědictví,
19 když jich bylo mužů nemnoho, jen trocha, a cizinci v ní,
20 a potulovali se od národa k národu a od království k jinému lidu.
21 Nikomu nedovolil utiskovat je a krále pro ně káral:
22 Nesmíte sahat na mé pomazané ani zle činit mým prorokům!
23 Zpívejte Hospodinu, všechna země, zvěstujte ode dne ke dni jeho vysvobození,
24 rozhlašujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi národnostmi jeho divy,
25 neboť Hospodin je veliký a velmi veleben, a on je hoden úcty nade všechny bohy,
26 neboť všichni bohové národností jsou nicoty, Hospodin však zřídil nebesa.
27 Před jeho tváří důstojnost a nádhera, na jeho stanovišti síla a radost.
28 Přiznávejte Hospodinu, čeledi národností, přiznávejte Hospodinu slávu a sílu,
29 přiznávejte Hospodinu slávu jeho jména! Přinášejte oběť dar u a vstupujte před jeho tvář, klanějte se Hospodinu v svaté nádheře!
30 Chvějte se, všechna země, z přítomnosti jeho tváře! Ba i svět musí být upevněn, nesmí se viklat.
31 Nechť se radují nebesa a nechť plesá země, a nechť mezi národy říkají: Hospodin se ujal kralování!
32 Nechť duní moře a jeho náplň, nechť jásá pole a vše, co je v něm.
33 Tehdy budou plesat stromy lesa z přítomnosti tváře Hospodinovy, neboť on přijde soudit zem.
34 Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, neboť jeho laskavost trvá navždy,
35 a říkejte: Vysvoboď nás, Bože našeho vysvobození, a shromažď nás a vyprosť nás z prostřed národů k chválení tvého svatého jména a k chloubě v tvém chvalozpěvu.
36 Hospodin, Bůh Isráélův, budiž veleben od věčnosti a ž po věčnost! A všechen lid řekl: Amén. A jali se přinášet velebení Hospodinu.
37 I ponechal tam před skříňkou smlouvy Hospodinovy Ásáfovi a jeho bratrům ustavičnou obsluhu před skříňkou, podle úlohy dne v její den;
38 a Óvéd-Edóma a jejich bratry, šedesát a osm, a Óvéd-Edóma, syna Jedúthúnova, a Hósu jako vrátné,
39 a Cádóka, kněze, a jeho bratry, kněží, před obydlím Hospodinovým na výšině, jež byla v Giveónu,
40 ke vznášení vzestupných obětí Hospodinu na oltáři vzestupných obětí ustavičně, k jitru a k večeru, a to podle všeho, co je psáno v zákoně Hospodinově, jejž přikázal pro Isráéle,
41 a s nimi Hémána a Jedúthúna a zbytek těch, již byli vybráni, kteří byli označeni jmény, ke chválení Hospodina, že jeho laskavost trvá navždy;
42 a s nimi, s Hémánem a Jedúthúnem, pozouny a cimbály pro vyluzující zvuk, a Boží hudební nástroje, a syny Jedúthúnovy k bráně.
43 A všechen lid odešel, každý k svému domu, a Dávíd se obrátil svému domu požehnat.