2 Samuel 22
1 David pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z ruky všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.
2 Řekl: Hospodin je má skála a má tvrz, můj vysvoboditel.
3 Bůh je má skála, v něm mám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad a mé útočiště. Můj zachránce, zachraňuješ mě před násilím.
4 Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.
5 Příboje smrti mě obstoupily, poděsily mě proudy ničemníka.
6 Ovinuly mě provazy podsvětí, potkaly mě léčky smrti.
7 Ve své tísni jsem volal k Hospodinu, volal jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas, mé volání o pomoc proniklo k jeho uším.
8 Země se zakymácela a zatřásla, zachvěly se základy nebes, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.
9 Z chřípí mu vystupoval dým, z úst stravující oheň, řeřavé uhlí od něj vzplálo.
10 Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
11 Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.
12 Stánkem kolem sebe učinil temnotu, spoustu vody, hustá oblaka.
13 Od záře před ním vzplálo řeřavé uhlí.
14 Hospodin zahřměl z nebes, Nejvyšší vydal svůj hlas.
15 Poslal šípy a rozptýlil je, blesky a přivedl je do zmatku.
16 Ukázaly se mořské toky, byly odhaleny základy světa, Hospodinovou hrozbou, dýchnutím dechu jeho chřípí.
17 Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod.
18 Vysvobodil mě od mého mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.
19 Vyšli proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.
20 Vyvedl mě do volnosti, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil.
21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mi podle čistoty mých rukou.
22 Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty, nejednal jsem vůči svému Bohu ničemně.
23 Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, od jeho ustanovení jsem se neodvrátil.
24 Byl jsem před ním bezúhonný, měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil.
25 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty před jeho zrakem.
26 S věrným jednáš věrně, s bezúhonným člověkem bezúhonně,
27 s čistým jednáš čistě, se zvráceným se pouštíš do boje.
28 Nuzný lid zachraňuješ, tvoje oči jsou proti povýšeným, snižuješ je.
29 Ty jsi, Hospodine, mé světlo, Hospodin prozařuje mou temnotu.
30 S tebou doženu loupežnou hordu, se svým Bohem přeskočím zeď.
31 Bůh – jeho cesta je bezúhonná, Hospodinova řeč je přečištěná, on je štítem všem, kteří v něm mají útočiště.
32 Kdo je Bůh kromě Hospodina? Kdo je skálou kromě našeho Boha?
33 Bůh je má mocná pevnost, mou cestu činí bezúhonnou.
34 Činí mé nohy podobné laním, staví mě na má návrší.
35 Učí mé ruce boji, aby moje paže napjaly bronzový luk.
36 Dal jsi mi štít své záchrany, tvá pokora mě činí velkým.
37 Činíš pode mnou prostor pro mé kroky, kotníky se mi nepodvrtnou.
38 Pronásledoval jsem své nepřátele, vyhladil jsem je, nepřestal jsem, dokud jsem s nimi neskoncoval.
39 Skoncoval jsem s nimi, udolal jsem je, nepovstanou, padli mi pod nohy.
40 Přepásal jsi mě udatností k boji, mé protivníky srazíš pode mne.
41 Dals mi vidět záda mých nepřátel, těch, kdo mě nenávidí, zničil jsem je.
42 Vyhlíželi pomoc, ale zachránce nebyl, volali k Hospodinu, ale neodpověděl jim.
43 Rozdrtil jsem je jako prach země, rozmačkal jsem je a podupal jako bláto na ulicích.
44 Vytrhl jsi mě ze sporů mého lidu, zachoval jsi mě jako vůdce národů, lid, který jsem neznal, mi sloužil.
45 Podlézali mi cizinci, jakmile uslyšeli, uposlechli mě.
46 Cizinci zvadli, s třesením přišli ze svých pevností.
47 Živ je Hospodin, požehnaná je má skála, vyvýšený je Bůh, skála mé záchrany,
48 Bůh, který mi dává pomstu, národy přivádí pode mě,
49 vyvádí mě od mých nepřátel. Nad mé protivníky jsi mě vyvýšil, od násilníka jsi mě vysvobodil.
50 Proto ti, Hospodine, vzdám chválu mezi národy a budu opěvovat tvé jméno.
51 On je záchrannou věží svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému Davidovi a jeho potomstvu až navěky.