1Proto pravím: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Nikoliv! Vždyť i já jsem Izraelita, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjaminova.
2Bůh nezavrhl svůj lid, který si dříve vyvolil. Což nevíte, co praví Písmo při Eliášovi, jak si stěžuje Bohu proti Izraelitům?
3„Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili; já jsem zůstal sám, a (také) ukládají o můj život.“
4Ale co mu praví Boží odpověď? „Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Bálem.“
5A tak i v tomto čase zůstal zachráněn zbytek z milosti vyvolených.
6Jestliže však z milosti, (tedy) ne již ze skutků; neboť jinak by milost nebyla již milostí.
7Co tedy? Co Izrael hledal, toho nedosáhl; vyvolení však toho dosáhli, ostatní pak jsou zaslepeni,
8jak je psáno: „Bůh dal jim ducha zaslepenosti, oči nevidoucí a uši neslyšící, až do dnešního dne.“
9A David praví: „Budiž jim jejich stůl osidlem a léčkou, pastí a odplatou!
10Ať se zakalí jejich oči, aby neviděli, a jejich hřbet ať se ustavičně naklání!“
11Táži se tedy: „Což klopýtli jen proto, aby padli? Nikoliv! Ale jejich pádem se dostala spása pohanům, aby řevnili na ně.
12Byl-li však jejich pád bohatstvím pro svět a je-li úbytek jich bohatstvím pro pohany, oč spíše jejich plný počet!
13Vám tedy, bývalým pohanům, pravím: Pokud já jsem apoštolem pohanů, činím čest svému úřadu,
14abych snad nějak přiměl k žárlivosti svůj kmen a přivedl k spáse některé z nich.
15Neboť jestliže jejich zavržení je smířením světa, čím bude jejich přijetí, ne-li životem z mrtvých?
16Je-li kvas svatý, (jest) i těsto (svaté); a je-li kořen svatý, jsou i ratolesti (svaté).
17Jestliže se některé ratolesti ulomily, a tys byl jako planá oliva mezi ně naroubován a stal ses účastníkem kořene i ušlechtilé mízy,
18nevypínej se nad ratolesti! Vypínáš-li se však, (pomni:) neneseš ty kořen, nýbrž kořen nese tebe!
19Řekneš však: „Ratolesti byly ulomeny, abych já byl naroubován.“
20Správně; pro nevěru byly ulomeny, ty však pro víru stojíš. Nesmýšlej vysoce, nýbrž boj se!
21Neboť neušetří-li Bůh ratolestí přirozených, ani tebe neušetří!
22Viz tedy Boží laskavost i přísnost: k padlým přísnost, k tobě pak, setrváš-li v té laskavosti, laskavost Boží; jinak i ty budeš vyťat.
23Ale také oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh je může zase naroubovat.
24Neboť byl-lis ty vyťat z olivy od přírody plané a byl-lis mimo přirozenost naroubován na olivu ušlechtilou, oč spíše budou ti, kdož jsou přirozenými (ratolestmi), naroubováni na svou olivu!
25Nechci totiž, bratří, abyste neznali toto tajemství – abyste nepokládali sami sebe za moudré – že totiž slepota padla na část izraelského národa, dokud by pohani v svém celku nevstoupili (do Církve),
26a tak veškerý izraelský národ nedošel spásy, jak je psáno: „Přijde se Sionu Vykupitel a odvrátí bezbožnost od Jakuba;
27a v tom bude má úmluva s nimi, že odejmu jejich hříchy.“
28Se zřetelem k evangeliu jsou sice nepřáteli (Božími) ve váš prospěch, se zřetelem k (svému) vyvolení jsou však miláčky kvůli otcům.
29Vždyť Bůh neželí toho, co daroval, ani že (někoho) povolal.
30Neboť jako vy jste kdysi nevěřili Bohu, nyní jste však, když oni neuvěřili, došli milosrdenství,
31tak i oni nyní neuvěřili, aby milosrdenstvím vám prokázaným také sami došli milosrdenství.
32Bůh totiž zahrnul všechny v nevěru, aby se nade všemi smiloval.
33O hloubko Božího bohatství, moudrosti a vědomosti! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystihlé jeho cesty!
34Neboť kdo poznal úradek Páně? Anebo kdo mu byl rádcem?
35Anebo kdo dal co dříve jemu, aby mu to mělo býti odplaceno?
36Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všechno, jemu sláva na věky! Amen.