Bible

1 Proto pravím: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Nikoliv! Vždyť i já jsem Izraelita, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjaminova. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si dříve vyvolil. Což nevíte, co praví Písmo při Eliášovi, jak si stěžuje Bohu proti Izraelitům? 3 „Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili; já jsem zůstal sám, a (také) ukládají o můj život.“ 4 Ale co mu praví Boží odpověď? „Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Bálem.“ 5 A tak i v tomto čase zůstal zachráněn zbytek z milosti vyvolených. 6 Jestliže však z milosti, (tedy) ne již ze skutků; neboť jinak by milost nebyla již milostí. 7 Co tedy? Co Izrael hledal, toho nedosáhl; vyvolení však toho dosáhli, ostatní pak jsou zaslepeni, 8 jak je psáno: „Bůh dal jim ducha zaslepenosti, oči nevidoucí a uši neslyšící, až do dnešního dne.“ 9 A David praví: „Budiž jim jejich stůl osidlem a léčkou, pastí a odplatou! 10 Ať se zakalí jejich oči, aby neviděli, a jejich hřbet ať se ustavičně naklání!“ 11 Táži se tedy: „Což klopýtli jen proto, aby padli? Nikoliv! Ale jejich pádem se dostala spása pohanům, aby řevnili na ně. 12 Byl-li však jejich pád bohatstvím pro svět a je-li úbytek jich bohatstvím pro pohany, oč spíše jejich plný počet! 13 Vám tedy, bývalým pohanům, pravím: Pokud já jsem apoštolem pohanů, činím čest svému úřadu, 14 abych snad nějak přiměl k žárlivosti svůj kmen a přivedl k spáse některé z nich. 15 Neboť jestliže jejich zavržení je smířením světa, čím bude jejich přijetí, ne-li životem z mrtvých? 16 Je-li kvas svatý, (jest) i těsto (svaté); a je-li kořen svatý, jsou i ratolesti (svaté). 17 Jestliže se některé ratolesti ulomily, a tys byl jako planá oliva mezi ně naroubován a stal ses účastníkem kořene i ušlechtilé mízy, 18 nevypínej se nad ratolesti! Vypínáš-li se však, (pomni:) neneseš ty kořen, nýbrž kořen nese tebe! 19 Řekneš však: „Ratolesti byly ulomeny, abych já byl naroubován.“ 20 Správně; pro nevěru byly ulomeny, ty však pro víru stojíš. Nesmýšlej vysoce, nýbrž boj se! 21 Neboť neušetří-li Bůh ratolestí přirozených, ani tebe neušetří! 22 Viz tedy Boží laskavost i přísnost: k padlým přísnost, k tobě pak, setrváš-li v té laskavosti, laskavost Boží; jinak i ty budeš vyťat. 23 Ale také oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh je může zase naroubovat. 24 Neboť byl-lis ty vyťat z olivy od přírody plané a byl-lis mimo přirozenost naroubován na olivu ušlechtilou, oč spíše budou ti, kdož jsou přirozenými (ratolestmi), naroubováni na svou olivu! 25 Nechci totiž, bratří, abyste neznali toto tajemství – abyste nepokládali sami sebe za moudré – že totiž slepota padla na část izraelského národa, dokud by pohani v svém celku nevstoupili (do Církve), 26 a tak veškerý izraelský národ nedošel spásy, jak je psáno: „Přijde se Sionu Vykupitel a odvrátí bezbožnost od Jakuba; 27 a v tom bude má úmluva s nimi, že odejmu jejich hříchy.“ 28 Se zřetelem k evangeliu jsou sice nepřáteli (Božími) ve váš prospěch, se zřetelem k (svému) vyvolení jsou však miláčky kvůli otcům. 29 Vždyť Bůh neželí toho, co daroval, ani že (někoho) povolal. 30 Neboť jako vy jste kdysi nevěřili Bohu, nyní jste však, když oni neuvěřili, došli milosrdenství, 31 tak i oni nyní neuvěřili, aby milosrdenstvím vám prokázaným také sami došli milosrdenství. 32 Bůh totiž zahrnul všechny v nevěru, aby se nade všemi smiloval. 33 O hloubko Božího bohatství, moudrosti a vědomosti! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystihlé jeho cesty! 34 Neboť kdo poznal úradek Páně? Anebo kdo mu byl rádcem? 35 Anebo kdo dal co dříve jemu, aby mu to mělo býti odplaceno? 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všechno, jemu sláva na věky! Amen.