1Ježíš se pak odebral na horu Olivetskou.
2Ráno však přišel opět do chrámu. Veškerý lid přicházel k němu. I posadil se a učil je.
3Tu přivádějí k němu zákoníci a farizeové ženu dopadenou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a
4řekli mu: „Mistře, tahle žena byla dopadena při cizoložství, při činu samém.
5V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat.
6Co ty na to říkáš?“ – To pravili, pokoušejíce ho, aby ho mohli obžalovat. – Ale Ježíš se shýbl dolů a psal prstem na zemi.
7Když se ho ustavičně dotazovali, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem!“
8A opět se shýbl dolů a psal na zemi.
9Když to uslyšeli, odcházeli jeden po druhém, nejdříve starší. A Ježíš zůstal sám se ženou, která stála uprostřed.
10I pozvedl se Ježíš a řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“
11Ona řekla: „Nikdo, Pane!“ Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsoudím. Jdi a již nehřeš!“
12Tu k nim mluvil Ježíš dále: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nechodí ve tmě, nýbrž bude míti světlo života.“
13I řekli mu farizeové: „Ty vydáváš svědectví sám o sobě, tvé svědectví není spolehlivé.“ Ježíš jim odpověděl:
14„Ačkoliv vydávám svědectví sám o sobě, spolehlivé je mé svědectví, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy nevíte, odkud přicházím nebo kam jdu.
15Vy soudíte podle těla; já (takto) nesoudím nikoho.
16A soudím-li já, je můj soud správný, neboť nejsem sám, nýbrž já a Ten, který mě poslal, [Otec].
17Ve vašem zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je spolehlivé.
18Já jsem to, který svědčím sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“
19I pravili mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“
20Tato slova mluvil u pokladní síně, když učil v chrámě. A nikdo ho nejal, neboť ještě nepřišla jeho hodina.
21Ježíš řekl jim opět: „Já jdu, a budete mě hledati, a v svém hříchu zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.“
22Tedy řekli židé: „Copak si chce sám vzíti život, že praví:,Kam já jdu, vy nemůžete přijíti'?“
23I pravil jim: „Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
24Proto jsem vám řekl, že zemřete v svých hříších. Jestliže totiž neuvěříte, že já jsem to, zemřete v svých hříších.“
25Tu mu pravili: „Kdopak jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „Ten, za koho se před vámi od počátku vydávám.
26Měl bych mnoho o vás mluviti a souditi, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný, a já mluvím ve světě to, co jsem od něho slyšel.“
27A neporozuměli, že jim mluví o Otci.
28Tu jim řekl Ježíš: „Až povýšíte Syna člověka, tehda poznáte, že jsem to já a že sám od sebe nic nečiním, nýbrž jak mě naučil Otec, to mluvím.
29A Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechá samotného, poněvadž já vždycky činím to, co je mu milé.“
30Když tyto věci mluvil, mnozí uvěřili v něho.
31I pravil Ježíš k těm židům, kteří v něho uvěřili: „Vytrváte-li v mém slově, budete opravdu mými učedníky,
32poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“
33Odpověděli mu: „Jsme potomky Abrahamovými a nikdy jsme nikomu nesloužili. Jak to, že ty pravíš:,Svobodni budete'?“
34Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám, že každý, kdo hřeší, jest otrokem hříchu.
35Otrok však nezůstává v domě navždy, ale syn zůstává na věky.
36Osvobodí-li vás tedy Syn, budete opravdu svobodni.
37Vím, že jste potomky Abrahamovými, avšak přece zamýšlíte mě usmrtit, poněvadž mé slovo nemá ve vás místa.
38Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy činíte, co jste viděli u svého otce.“
39Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham!“ Řekl jim Ježíš: „Jste-li dítkami Abrahamovými, jednejte podle Abrahamových skutků!
40Ale nyní zamýšlíte mne usmrtit, mne, který jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. Takto Abraham nejednal.
41Vy jednáte podle skutků svého otce.“ I řekli mu: „My jsme se nezrodili z cizoložství, neboť máme jednoho otce, Boha.“
42Ježíš tedy jim řekl: „Kdyby vaším otcem byl Bůh, milovali byste mne, neboť já jsem od Boha vyšel a přišel. Vždyť jsem nepřišel sám od sebe, nýbrž On mě poslal.
43Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšeti mé slovo.
44Vy máte ďábla za otce a chcete jednati podle přání svého otce. On byl vrahem lidí od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravdy není. Když lže, mluví z vlastního, neboť je lhář a otec lži.
45Poněvadž však já mluvím pravdu, nevěříte mi.
46Kdo z vás bude mne viniti z hříchu? Mluvím-li [vám] pravdu, proč mi nevěříte?
47Kdo z Boha jest, slovo Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“
48Tu mu židé odpověděli: „Což neříkáme správně, že jsi Samaritán a že máš zlého ducha?“
49Ježíš odpověděl: „Já zlého ducha nemám, nýbrž ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte.
50Já však nehledám svou slávu; je kdosi, kdo (ji) hledá a soudí.
51Vpravdě, vpravdě pravím vám: Bude-li kdo mé slovo plniti, nezemře na věky.“
52I řekli mu židé: „Nyní jsme poznali, že máš zlého ducha. Abraham zemřel i proroci (zemřeli), a ty pravíš:,Bude-li kdo mé slovo plniti, nezemře na věky.'
53Copak ty jsi větší než otec náš Abraham, který zemřel? A také proroci zemřeli. Koho děláš ze sebe?“
54Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li se já sám, má sláva nic není. Mne oslavuje můj Otce, o němž vy pravíte, že jest vaším Bohem.
55A nepoznali jste ho, ale já ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu lhářem jako vy. Avšak znám ho a jeho slovo plním.
56Abraham, otec váš, zajásal, aby viděl můj den. I viděl a zaradoval se.“
57Tu mu řekli židé: „Padesát let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?“
58Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Dříve než Abraham byl, jsem já.“
59I chápali se kamení, aby házeli na něho. Ježíš se však skryl a vyšel z chrámu.