Bible

1 Ježíš se pak odebral na horu Olivetskou. 2 Ráno však přišel opět do chrámu. Veškerý lid přicházel k němu. I posadil se a učil je. 3 Tu přivádějí k němu zákoníci a farizeové ženu dopadenou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a 4 řekli mu: „Mistře, tahle žena byla dopadena při cizoložství, při činu samém. 5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. 6 Co ty na to říkáš?“ – To pravili, pokoušejíce ho, aby ho mohli obžalovat. – Ale Ježíš se shýbl dolů a psal prstem na zemi. 7 Když se ho ustavičně dotazovali, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem!“ 8 A opět se shýbl dolů a psal na zemi. 9 Když to uslyšeli, odcházeli jeden po druhém, nejdříve starší. A Ježíš zůstal sám se ženou, která stála uprostřed. 10 I pozvedl se Ježíš a řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“ 11 Ona řekla: „Nikdo, Pane!“ Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsoudím. Jdi a již nehřeš!“ 12 Tu k nim mluvil Ježíš dále: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nechodí ve tmě, nýbrž bude míti světlo života.“ 13 I řekli mu farizeové: „Ty vydáváš svědectví sám o sobě, tvé svědectví není spolehlivé.“ Ježíš jim odpověděl: 14 „Ačkoliv vydávám svědectví sám o sobě, spolehlivé je mé svědectví, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy nevíte, odkud přicházím nebo kam jdu. 15 Vy soudíte podle těla; já (takto) nesoudím nikoho. 16 A soudím-li já, je můj soud správný, neboť nejsem sám, nýbrž já a Ten, který mě poslal, [Otec]. 17 Ve vašem zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je spolehlivé. 18 Já jsem to, který svědčím sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“ 19 I pravili mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ 20 Tato slova mluvil u pokladní síně, když učil v chrámě. A nikdo ho nejal, neboť ještě nepřišla jeho hodina. 21 Ježíš řekl jim opět: „Já jdu, a budete mě hledati, a v svém hříchu zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.“ 22 Tedy řekli židé: „Copak si chce sám vzíti život, že praví:,Kam já jdu, vy nemůžete přijíti'?“ 23 I pravil jim: „Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 24 Proto jsem vám řekl, že zemřete v svých hříších. Jestliže totiž neuvěříte, že já jsem to, zemřete v svých hříších.“ 25 Tu mu pravili: „Kdopak jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „Ten, za koho se před vámi od počátku vydávám. 26 Měl bych mnoho o vás mluviti a souditi, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný, a já mluvím ve světě to, co jsem od něho slyšel.“ 27 A neporozuměli, že jim mluví o Otci. 28 Tu jim řekl Ježíš: „Až povýšíte Syna člověka, tehda poznáte, že jsem to já a že sám od sebe nic nečiním, nýbrž jak mě naučil Otec, to mluvím. 29 A Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechá samotného, poněvadž já vždycky činím to, co je mu milé.“ 30 Když tyto věci mluvil, mnozí uvěřili v něho. 31 I pravil Ježíš k těm židům, kteří v něho uvěřili: „Vytrváte-li v mém slově, budete opravdu mými učedníky, 32 poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ 33 Odpověděli mu: „Jsme potomky Abrahamovými a nikdy jsme nikomu nesloužili. Jak to, že ty pravíš:,Svobodni budete'?“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám, že každý, kdo hřeší, jest otrokem hříchu. 35 Otrok však nezůstává v domě navždy, ale syn zůstává na věky. 36 Osvobodí-li vás tedy Syn, budete opravdu svobodni. 37 Vím, že jste potomky Abrahamovými, avšak přece zamýšlíte mě usmrtit, poněvadž mé slovo nemá ve vás místa. 38 Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy činíte, co jste viděli u svého otce.“ 39 Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham!“ Řekl jim Ježíš: „Jste-li dítkami Abrahamovými, jednejte podle Abrahamových skutků! 40 Ale nyní zamýšlíte mne usmrtit, mne, který jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. Takto Abraham nejednal. 41 Vy jednáte podle skutků svého otce.“ I řekli mu: „My jsme se nezrodili z cizoložství, neboť máme jednoho otce, Boha.“ 42 Ježíš tedy jim řekl: „Kdyby vaším otcem byl Bůh, milovali byste mne, neboť já jsem od Boha vyšel a přišel. Vždyť jsem nepřišel sám od sebe, nýbrž On mě poslal. 43 Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšeti mé slovo. 44 Vy máte ďábla za otce a chcete jednati podle přání svého otce. On byl vrahem lidí od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravdy není. Když lže, mluví z vlastního, neboť je lhář a otec lži. 45 Poněvadž však já mluvím pravdu, nevěříte mi. 46 Kdo z vás bude mne viniti z hříchu? Mluvím-li [vám] pravdu, proč mi nevěříte? 47 Kdo z Boha jest, slovo Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“ 48 Tu mu židé odpověděli: „Což neříkáme správně, že jsi Samaritán a že máš zlého ducha?“ 49 Ježíš odpověděl: „Já zlého ducha nemám, nýbrž ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte. 50 Já však nehledám svou slávu; je kdosi, kdo (ji) hledá a soudí. 51 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Bude-li kdo mé slovo plniti, nezemře na věky.“ 52 I řekli mu židé: „Nyní jsme poznali, že máš zlého ducha. Abraham zemřel i proroci (zemřeli), a ty pravíš:,Bude-li kdo mé slovo plniti, nezemře na věky.' 53 Copak ty jsi větší než otec náš Abraham, který zemřel? A také proroci zemřeli. Koho děláš ze sebe?“ 54 Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li se já sám, má sláva nic není. Mne oslavuje můj Otce, o němž vy pravíte, že jest vaším Bohem. 55 A nepoznali jste ho, ale já ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu lhářem jako vy. Avšak znám ho a jeho slovo plním. 56 Abraham, otec váš, zajásal, aby viděl můj den. I viděl a zaradoval se.“ 57 Tu mu řekli židé: „Padesát let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?“ 58 Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Dříve než Abraham byl, jsem já.“ 59 I chápali se kamení, aby házeli na něho. Ježíš se však skryl a vyšel z chrámu.