1Když to Ježíš pověděl, vyšel se svými učedníky za potok Cedron. Tam byla zahrada. Do té vešel On i jeho učedníci.
2Věděl však o tom místě i Jidáš, který ho zrazoval, neboť Ježíš se tam často scházel se svými učedníky.
3Jidáš vzal tedy četu a pochopy od velekněží a farizeů a přišel tam se svítilnami, pochodněmi a zbraněmi.
4Ježíš, věda všecko, co naň mělo přijíti, vyšel (vstříc) a řekl: „Koho hledáte?“
5Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského!“ Řekl jim Ježíš: „Já jsem to.“ – Stál s nimi též Jidáš, který ho zrazoval.
6Jak jim tedy řekl: „Já jsem to,“ ustoupili zpět a padli na zem.
7I otázal se jich opět: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“
8Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že já jsem to. Hledáte-li tedy mne, nechte tyto odejiti!“
9To aby se naplnilo slovo, které řekl: „Neztratil jsem nikoho z těch, které jsi mi dal.“
10Tu Šimon Petr, maje meč, vytasil jej, napadl služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho. – Služebník se jmenoval Malchus. –
11I řekl Ježíš Petrovi: „Zastrč svůj meč do pochvy! Nemám píti kalich, který mi dal Otec?“
12Tu četa, její velitel a židovští pochopové jali Ježíše a svázali ho.
13Petrův pád. I přivedli ho nejprve k Annášovi. Ten byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku nejvyšším knězem.
14Byl to (onen) Kaifáš, který poradil židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid.
15Za Ježíšem šel Simon Petr a jiný učedník. Tento učedník byl znám nejvyššímu knězi a vešel s Ježíšem do dvora nejvyššího kněze.
16Petr však stál u dveří venku. Ten druhý učedník, který byl znám nejvyššímu knězi, vyšel, a promluviv s vrátnou, uvedl Petra dovnitř.
17Tu služebná vrátná pravila Petrovi: „Nejsi také ty z učedníků toho člověka?“ On řekl: „Nejsem.“
18Stáli pak tam služebníci a pochopové u ohně, poněvadž bylo chladno, a ohřívali se; stál s nimi také Petr a ohříval se.
19Velekněz se tedy otázal Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.
20Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil před světem veřejně. Já jsem učil vždy v synagoze a v chrámě, kde se všichni židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil.
21Proč se mne ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim mluvil! Hle, ti vědí, co jsem já mluvil.“
22Když to pověděl, jeden ze stojících tu pochopů dal Ježíšovi políček řka: „Tak odpovídáš nejvyššímu knězi?“
23Ježíš mu odpověděl: „Mluvil-li jsem zle, vydej svědectví o zlém; pakli dobře, proč mě biješ?“
24I poslal ho Annáš svázaného k nejvyššímu knězi Kaifášovi.
25Simon Petr stál a ohříval se. I řekli mu: „Nejsi také z jeho učedníků?“ On zapřel a řekl: „Nejsem.“
26Dí [mu] jeden ze služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho: „Copak jsem tě já neviděl s ním v zahradě?“
27Tu zapřel Petr opět a hned kohout zakokrhal.
28I přivedli Ježíše od Kaifáše do soudní budovy. Bylo ráno. Sami nevstoupili do soudní budovy, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jísti velikonočního beránka.
29Vyšel tedy Pilát k nim ven a řekl: „Jakou žalobu vedete proti tomuto člověku?“
30Odpověděli mu: „Kdyby tento nebyl zločincem, nevydali bychom ho tobě.“
31I řekl jim Pilát: „Vezměte ho vy a suďte podle svého zákona!“ Tu řekli mu Židé: „My nesmíme nikoho usmrtit.“ –
32Aby se naplnilo slovo Ježíšovo, jímž naznačil způsob své smrti.
33Pilát tedy vešel opět do soudní budovy, povolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“
34Ježíš odpověděl: „Sám od sebe to pravíš, nebo jiní ti to o mně pověděli?“
35Pilát odpověděl: „Copak já jsem Žid? Tvůj národ a velekněží vydali mi tebe. Co jsi učinil?“
36Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa. Kdyby bylo z tohoto světa mé království, moji služebníci by bránili, abych nebyl vydáni Židům; ale mé království není odtud.“
37I řekl mu Pilát: „Tedy králem jsi ty?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se k tomu narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
38Dí mu Pilát: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel Pilát opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádné viny nenalézám!
39Je však u vás zvyk, abych vám o velikonocích propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil krále židovského?“
40I vzkřikli opět [všichni]: „Ne toho, nýbrž Barabáše!“ – Barabáš však byl lotr.