1„Toto mluvil jsem k vám, abyste se nepohoršili.
2Ze synagog vás vyloučí, ano přichází hodina, že každý, kdo vás zabije, bude se domnívati, že tím Bohu slouží.
3A to [vám] učiní, poněvadž nepoznali ani Otce ani mne.
4Ale toto jsem mluvil k vám, abyste se rozpomenuli, až přijde jejich hodina, že jsem vám to pověděl.
5Z počátku jsem vám to neřekl, neboť jsem byl s vámi.“ „Nyní však jdu k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mne netáže:,Kam jdeš?'
6Ale že jsem vám ty věci mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.
7Ale já mluvím k vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych já odešel, neodejdu-li však, nepřijde k vám Utěšitel; odejdu-li, pošlu ho k vám.
8A až přijde, usvědčí svět
9z hříchu a
10ze spravedlnosti a
11ze soudu: z hříchu, poněvadž nevěří ve mne; ze spravedlnosti, poněvadž jdu k Otci a již mne neuzříte; ze soudu pak, že kníže tohoto světa je již odsouzen.“
12„Ještě mnoho mám mluviti k vám, ale nemůžete to nyní snésti.
13Až však přijde onen Duch pravdy, naučí vás všeliké pravdě, neboť nebude mluviti sám od sebe, nýbrž bude mluviti, co uslyší, a budoucí věci vám zvěstuje.
14On mě oslaví, neboť z mého vezme a zvěstuje vám to.
15Všechno, cokoliv má Otec, je mé; proto jsem vám řekl: Z mého vezme a zvěstuje vám.“
16„Maličko, a již mě neuzříte; a opět maličko, a uzříte mě, [poněvadž jdu k Otci].“
17Někteří z jeho učedníků řekli si mezi sebou: „Co je to, co nám praví:,Maličko, a neuzříte mě, a opět maličko, a uzříte mě a,poněvadž jdu k Otci'?“
18Pravili tedy: „Co je to, co dí:,Maličko'? Nevíme, co praví.“
19Ježíš poznal, že se ho chtějí tázati, i řekl jim: „Na to se tážete mezi sebou, že jsem řekl:,Maličko, a neuzříte mě, a opět maličko, a uzříte mě'?
20Vpravdě, vpravdě pravím vám: Vy budete kvíleti a plakati, ale svět se bude radovati; vy se budete rmoutiti, ale váš zármutek se obrátí v radost.
21Když žena rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina. Když však porodila děťátko, již nemyslí na bolest pro radost, že se narodil člověk na svět.
22Tak i vy máte nyní zármutek, avšak opět vás uzřím, a bude se radovati vaše srdce a vaši radost nikdo vám nevezme.
23A v ten den nebudete se mne na nic tázati. Vpravdě, vpravdě pravím vám: Budete-li o cokoli prositi Otce ve jménu mém, dá vám.
24Až dosud jste neprosili za nic ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby vaše radost byla úplná.“
25„Toto jsem vám mluvil obrazně. Přichází hodina, kdy nebudu již vám mluviti obrazně, nýbrž zjevně budu vám zvěstovati o Otci.
26V ten den budete ve jménu mém prositi; a nepravím vám, že já budu prositi Otce za vás,
27neboť Otec sám vás miluje, protože vy jste milovali mne a uvěřili jste, že jsem já vyšel od Boha.
28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“
29Praví mu jeho učedníci: „Hle, nyní mluvíš zjevně a nemluvíš už obrazně.
30Nyní víme, že znáš všechno a že nemáš zapotřebí, aby se tě někdo tázal; proto věříme, že jsi od Boha vyšel.“
31Ježíš jim odpověděl: „Nyní věříte?
32Hle, přichází hodina, ano už je tu, že se rozprchnete každý do svého a mne zde necháte samotného; ale nejsem sám, poněvadž Otec je se mnou,“
33„Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Na světě budete míti soužení, avšak důvěřujte, já jsem vítěz nad světem!“