Bible

1 Proto i my, jsouce obklopeni tak velikým oblakem svědků, odložme vše, co (nám) překáží, zvláště hřích, jenž nás obklopuje! 2 Běžme vytrvale běh o závod nám určený, patříce na Ježíše, vůdce a dokonatele víry! Ten pro radost sobě určenou přestál kříž, nedbaje potupy, a (nyní) sedí po pravici Božího trůnu. 3 Uvažujte přece o Tom, jenž takový odpor proti sobě snesl od hříšníků, abyste neumdlévali a neochabovali na mysli. 4 Dosud jste v svém boji proti hříchu neodporovali až do krve 5 a zapomněli jste na slova napomenutí, která k vám jako k synům mluví: „Můj synu, nepohrdej kázní Páně, ani nezoufej, když tě kárá! 6 Neboť koho Pán miluje, toho kárá; neštěstím stíhá každého, koho přijímá za syna.“ 7 V kázni vytrvávejte! Bůh se k vám chová jako k synům; neboť kde je syn, kterého by otec nekáral? 8 Jste-li však bez kázně, které jste se stali všichni účastni, jste nepraví, a nikoli praví synové. 9 Mimo to naši pozemští otcové nás kárali, a my jsme je ctili. Což se nemáme tím spíše poddati Otci duchů, abychom žili? 10 Vždyť oni nás kárali podle svého uvážení pro krátký čas, Tento však to činí k našemu prospěchu, abychom se stali účastni jeho svatosti. 11 Nezdá se, že by nějaká kázeň pro první okamžik přinášela radost, spíše zármutek, ale později vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kdož jí byli vycvičeni. 12 Proto pozdvihněte skleslé ruce a zemdlená kolena a narovnejte stezky pro své nohy, 13 aby se chromý (úd) nevymkl, nýbrž uzdravil! 14 Usilujte o pokoj se všemi a o (své) posvěcení! Bez něho nikdo nespatří Boha. 15 Přihlížejte k tomu, aby se nikdo nepřipravoval o milost Boží, aby nějaký jedovatý kořen k vaší škodě nevyrostl a mnozí se jím neposkvrnili, 16 aby nikdo nebyl smilníkem nebo lehkomyslníkem jako Esau! Ten za jediné jídlo prodal své prvorozenské právo. 17 Neboť vězte, že byl odmítnut také potom, když chtěl zdědili požehnání. Nedostalo se mu totiž příležitosti ke změně smýšlení, ač si ji se slzami žádal. 18 Vždyť jste nepřistoupili k hoře, které se lze dotknouti, ani k ohni rozpálenému, ani k temnu a mrákotě a bouři, 19 ani ke zvuku trouby a k hlasu slov, při kterém si posluchači vyprosili, aby k nim již nebylo mluveno slovo. 20 Neboť nemohli snésti příkaz: „I kdyby se jen zvíře dotklo hory, bude ukamenováno.“ – 21 Tak hrozné bylo, co viděli, že Mojžíš řekl: „Pln strachu se třesu.“ – 22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu a k městu Boha živého, k nebeskému Jerusalemu a k přemnohá tisícům andělů, 23 k slavnostnímu to shromáždění, a k obci prvorozenců zapsaných v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duším blažených spravedlivých, 24 a k Ježíšovi, prostředníku nové úmluvy, a k pokropení krví, která mluví mocněji než (krev) Abelova. 25 Hleďte, ať neodmítáte Toho, jenž (tu) mluví! Neboť jestliže oni neunikli (trestu), když odmítli toho, jenž mluvil na zemi, o co méně my, když se odvracíme od Toho, jenž [k nám] mluvil s nebes. 26 Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní pak oznámil toto: „Ještě jednou, (a) já otřesu nejen zemí, nýbrž i oblohou.“ 27 Právě to „ještě jednou“ naznačuje, že to, čím lze otřásti, bude proměněno, poněvadž bylo stvořeno. Tak má zůstati to, čím nelze otřásti. 28 Poněvadž dosáhneme království, jímž nelze otřásti, prokazujme vděčnost, s kterou bychom v bázni a uctivosti příjemně sloužili Bohu! 29 Neboť náš „Bůh jest oheň sžírající.“