1Proto i my, jsouce obklopeni tak velikým oblakem svědků, odložme vše, co (nám) překáží, zvláště hřích, jenž nás obklopuje!
2Běžme vytrvale běh o závod nám určený, patříce na Ježíše, vůdce a dokonatele víry! Ten pro radost sobě určenou přestál kříž, nedbaje potupy, a (nyní) sedí po pravici Božího trůnu.
3Uvažujte přece o Tom, jenž takový odpor proti sobě snesl od hříšníků, abyste neumdlévali a neochabovali na mysli.
4Dosud jste v svém boji proti hříchu neodporovali až do krve
5a zapomněli jste na slova napomenutí, která k vám jako k synům mluví: „Můj synu, nepohrdej kázní Páně, ani nezoufej, když tě kárá!
6Neboť koho Pán miluje, toho kárá; neštěstím stíhá každého, koho přijímá za syna.“
7V kázni vytrvávejte! Bůh se k vám chová jako k synům; neboť kde je syn, kterého by otec nekáral?
8Jste-li však bez kázně, které jste se stali všichni účastni, jste nepraví, a nikoli praví synové.
9Mimo to naši pozemští otcové nás kárali, a my jsme je ctili. Což se nemáme tím spíše poddati Otci duchů, abychom žili?
10Vždyť oni nás kárali podle svého uvážení pro krátký čas, Tento však to činí k našemu prospěchu, abychom se stali účastni jeho svatosti.
11Nezdá se, že by nějaká kázeň pro první okamžik přinášela radost, spíše zármutek, ale později vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kdož jí byli vycvičeni.
12Proto pozdvihněte skleslé ruce a zemdlená kolena a narovnejte stezky pro své nohy,
13aby se chromý (úd) nevymkl, nýbrž uzdravil!
14Usilujte o pokoj se všemi a o (své) posvěcení! Bez něho nikdo nespatří Boha.
15Přihlížejte k tomu, aby se nikdo nepřipravoval o milost Boží, aby nějaký jedovatý kořen k vaší škodě nevyrostl a mnozí se jím neposkvrnili,
16aby nikdo nebyl smilníkem nebo lehkomyslníkem jako Esau! Ten za jediné jídlo prodal své prvorozenské právo.
17Neboť vězte, že byl odmítnut také potom, když chtěl zdědili požehnání. Nedostalo se mu totiž příležitosti ke změně smýšlení, ač si ji se slzami žádal.
18Vždyť jste nepřistoupili k hoře, které se lze dotknouti, ani k ohni rozpálenému, ani k temnu a mrákotě a bouři,
19ani ke zvuku trouby a k hlasu slov, při kterém si posluchači vyprosili, aby k nim již nebylo mluveno slovo.
20Neboť nemohli snésti příkaz: „I kdyby se jen zvíře dotklo hory, bude ukamenováno.“ –
21Tak hrozné bylo, co viděli, že Mojžíš řekl: „Pln strachu se třesu.“ –
22Ale přistoupili jste k hoře Sionu a k městu Boha živého, k nebeskému Jerusalemu a k přemnohá tisícům andělů,
23k slavnostnímu to shromáždění, a k obci prvorozenců zapsaných v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duším blažených spravedlivých,
24a k Ježíšovi, prostředníku nové úmluvy, a k pokropení krví, která mluví mocněji než (krev) Abelova.
25Hleďte, ať neodmítáte Toho, jenž (tu) mluví! Neboť jestliže oni neunikli (trestu), když odmítli toho, jenž mluvil na zemi, o co méně my, když se odvracíme od Toho, jenž [k nám] mluvil s nebes.
26Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní pak oznámil toto: „Ještě jednou, (a) já otřesu nejen zemí, nýbrž i oblohou.“
27Právě to „ještě jednou“ naznačuje, že to, čím lze otřásti, bude proměněno, poněvadž bylo stvořeno. Tak má zůstati to, čím nelze otřásti.
28Poněvadž dosáhneme království, jímž nelze otřásti, prokazujme vděčnost, s kterou bychom v bázni a uctivosti příjemně sloužili Bohu!
29Neboť náš „Bůh jest oheň sžírající.“