2 Corinthians 3
1 Začínáme se opět doporučovati? Anebo potřebujeme jako určití lidé doporučujících listů pro vás nebo od vás?
2 Listem naším jste vy, vepsaným v naše srdce, známým a čteným všemi lidmi.
3 Neboť vy jste zjevně listem Kristovým, zhotoveným námi a napsaným nikoliv inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na deskách kamenných, nýbrž na deskách lidského srdce.
4 Takovou důvěru však máme skrze Krista k Bohu,
5 ne že bychom sami od sebe, jakoby ze sebe byli způsobilí něco mysliti, nýbrž naše způsobilost je z Boha.
6 Ten nás také uzpůsobil, abychom byli služebníky zákona nového, zákona nikoli litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, Duch však oživuje.
7 Byla-li však služba smrti vrytá literami na kamenech tak slavná, že synové Izraelovi nemohli pohleděti ve tvář Mojžíšovu pro záři jeho obličeje, která pomíjela,
8 jak by neměla (ještě) více býti slavná služba Ducha?
9 Neboť byla-li služba odsouzení slavná, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.
10 Vždyť co bylo slavné, nelze po této stránce již zváti slavným proti přenesmírné slávě (nynější).
11 Neboť bylo-li slavné to, co pomíjí, bude mnohem slavnější to, co zůstává.
12 Poněvadž tedy máme takovou naději, jednáme zcela neohroženě,
13 a ne jako Mojžíš, jenž si kladl roušku na svou tvář, aby synové Izraelovi nepatřili na konec toho, co pomíjí.
14 Avšak jejich smysly otupěly, neboť až do dneška zůstává táž rouška při čtení Starého Zákona, ježto se (jim) neodhaluje, že v Kristu pomíjí;
15 ano, až do dneška, kdykoliv se čte Mojžíš, leží rouška na jejich srdci.
16 „Když se však obrátí k Pánu, odejme se ta rouška.“
17 Ten Pán je však ten Duch; a kde je Duch Páně, tam je svoboda.
18 My pak všichni s odhalenou tváří patříme jako v zrcadle na slávu Páně a přetvořujeme se v týž obraz od slávy k slávě jako od Ducha Páně.