Bible

1 Kéž byste snesli ode mne trochu mé nerozumnosti! Ano, sneste to ode mne! 2 Neboť já horlím pro vás horlivostí Boží, vždyť jsem vás zasnoubil muži jednomu, Kristu, abych vás mu předvedl jako čistou pannu. 3 Bojím se však, aby snad – jako had svedl Evu svou lstivostí – nebyla porušena vaše mysl (a neodvrátila se) od upřímnosti ke Kristu. 4 Vždyť přichází-li někdo a hlásá jiného Krista, kterého jsme nehlásali, anebo přijímáteli jiného ducha, kterého jste nepřijali, anebo jiné evangelium, které jste nedostali, klidně to snášíte. 5 Myslím však, že jsem nezůstal v ničem za těmi „nadapoštoly“, 6 a nejsem-li zběhlý v řeči, přece ne v poznání, neboť ve všem jsme vám to zjevně ukázali. 7 Či jsem zhřešil tím, že jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli povýšeni, pokud jsem vám totiž zadarmo kázal evangelium Boží? 8 Jiné křesťanské obce jsem oloupil, protože jsem (od nich) přijal podporu, abych vám sloužil. 9 A když jsem byl u vás a trpěl jsem nouzi, nikomu jsem nebyl na obtíž; neboť mé nouzi odpomohli bratří, kteří přišli z Makedonie, a všemožně jsem se chránil a chránit se budu, abych vám nebyl na obtíž. 10 (Jakože) je ve mně pravda Kristova, (pravím): Nikdo mi v krajinách achajských nezabrání, abych se tím chlubil. 11 Proč? Že vás nemiluji? Bůh to ví. 12 Ale co činím, to také budu činiti, ježto bych rád odňal záminku těm, kdož ji hledají, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni jako my. 13 Neboť takoví lidé jsou apoštolé nepraví, pracovníci lstiví, kteří se (jen) za apoštoly Kristovy vydávají. 14 A není divu! Vždyť i satan se přeměňuje v anděla světla. 15 Není to tedy nic zvláštního, jestliže se také jeho služebníci přeměňují v služebníky spravedlnosti; jejich konec bude však podle jejich skutků. 16 Opakuji: Nikdo mě neměj za nemoudrého! Jestliže však přece, přijměte mne i jako nemoudrého, abych se také já trochu pochlubil. 17 Co mluvím, nemluvím podle Pána, nýbrž jako v nemoudrosti, protože se takovými věcmi chlubím. 18 Poněvadž se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím. 19 Vždyť rádi snášíte pošetilce, když sami jste moudří. 20 Snášíte přece, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo (nad vás) vypíná nebo když vás někdo bije v tvář. 21 K svému zahanbení vyznávám, že jsme (v tom) byli jaksi slabí. Avšak čím se kdo osměluje (chlubiti) – mluvím v nemoudrosti – tím se osměluji (chlubiti) i já. 22 Jsou Hebreji? Já také. Jsou Izraelity? Já také Jsou potomky Abrahamovými? Já také. 23 Jsou služebníky Kristovými? Jako pošetilý pravím: já více. V mnoha pracích (jsem býval), velmi často ve vězeních, v ranách nadmíru, v nebezpečenstvích smrti častokrát. 24 Od židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné, 25 třikrát jsem byl mrskán metlami, jednou jsem byl kamenován, třikráte jsem se ztroskotal, noc a den jsem strávil na širém moři. 26 Na cestách často (jsem byl): v nebezpečenstvích na řekách, v nebezpečenstvích od loupežníků, v nebezpečenstvích od lidí svého národa, v nebezpečenstvích od pohanů, v nebezpečenstvích v městech, v nebezpečenstvích na poušti, v nebezpečenstvích na moři, v nebezpečenstvích mezi falešnými bratry. 27 V práci a námaze, v bezesných nocích často, v hladě a žízni, v postech často, v zimě a nahotě. 28 Mimo jiné každodenní nával ke mně a péče o všechny křesťanské obce. 29 Kdo je slabý, abych nebyl slabý (s ním)? Kdo se pohoršuje, abych já se nerozpálil? 30 Mám-li se chlubiti, budu se chlubiti svými slabostmi. 31 Bůh, Otec Pána našeho Ježíše [Krista] – který je veleben na věky – ví, že nelžu. 32 V Damašku dal místodržitel krále Arety střežiti město Damascenských, chtěje mě zajmouti. 33 Ale byl jsem oknem spuštěn v koši po hradbách a tak jsem unikl jeho rukám.