Bible

1 Sami zajisté víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl bez užitku. 2 Ačkoliv jsme, jak víte, předtím ve Filippách trpěli a byli pohaněni, přece jsme se vzmužili v Bohu našem, abychom vám hlásali evangelium Boží při mnohé starosti. 3 Vždyť naše kázání není z podvodných nebo z nekalých úmyslů nebo ze lsti, 4 nýbrž tak mluvíme, jak nás za hodny uznal Bůh, abychom byli pověřeni hlásáním evangelia, ne jako takoví, kteří se chtějí líbiti lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá naše srdce. 5 Nikdy zajisté, jak víte, neužili jsme lichotivých slov, ani ziskuchtivé záminky – Bůh je svědek! 6 Ani jsme nehledali slávu u lidí ani u vás ani u jiných. 7 Ačkoliv jsme jako apoštolové Kristovi mohli vám býti na obtíž, stali jsme se mezi vámi maličkými, jako když matka chová své dítky. 8 Tak jsme toužili po vás, že jsme byli hotovi podati vám nejen evangelium Boží, nýbrž i sebe samé, protože jste se nám stali milými. 9 Pamatujete si zajisté, bratří, na naši práci a námahu. Ve dne i v noci pracujíce, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, kázali jsme vám evangelium Boží. 10 Vy i Bůh jste svědky, jak svatě, spravedlivě a bezúhonně jsme se chovali k vám, kteří jste uvěřili. 11 Vždyť víte, jak jsme jednoho každého z vás – jako otec své dítky – napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, 12 abyste žili život důstojný toho Boha, který vás povolal do svého království a své slávy. 13 Proto také my děkujeme Bohu bez ustání (za to), že jste slovo evangelia Božího, které jste od nás slyšeli, přijali nikoli jako slovo lidské, nýbrž – jak vpravdě jest – jako slovo Boží. Ono se také jeví skutky u vás, kteří věříte. 14 Neboť vy, bratři, stali jste se následovníky křesťanských obcí Božích v Judsku (shromážděných) v Kristu Ježíši. Vždyť jste přece utrpěli od svých soukmenovců totéž, co i oni od židů. 15 Ti zabili dokonce i Pána Ježíše a proroky a nás pronásledovali. Bohu nejsou milí a na všechny lidi nevraží. 16 Nám totiž zabraňují kázati pohanům, aby došli spásy. Tak jen stále naplňují míru svých hříchů. Ale hněv [Boží], jenž na ně přišel, dosáhl vrcholu. 17 My však, bratří, byvše odloučeni od vás na krátkou dobu – tělem, nikoliv však srdcem – usilovali jsme s tím větší touhou vás opět spatřit. 18 Proto jsme chtěli přijíti k vám, totiž já, Pavel, a to ne jednou, nýbrž několikrát, ale satan nám v tom zabránil. 19 Neboť kdo je naší nadějí, naší radostí nebo korunou chlouby, ne-li také vy, před Pánem naším Ježíšem [Kristem] při jeho příchodu? 20 Vy jste skutečně naší slávou i radostí.