1 Peter 2
1 Odložte tedy všechnu zlobu, všechnu lest, pokrytectví, závist a všechno nactiutrhání!
2 Jako novorozené dítky požadujte duchovní, čisté mléko, abyste jím vyrostli ke spáse,
3 vždyť jste okusili, „jak dobrotivý je Pán“.
4 K němu přistupujíce jako k živému kameni, který lidé sice zavrhli, ale Bůh jej vyvolil a poctil,
5 také sami sebe stavíte jako živé kameny v duchovní dům, v svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.
6 Proto stojí v Písmě: „Hle, já položím na Sionu kámen úhelný, vyvolený a drahocenný, a kdo v něj uvěří, nebude zahanben.“
7 Vám tedy, kdož věříte, je ctí, nevěřícím však je „kamenem, který zavrhli stavitelé; právě ten se stal úhelným kamenem,
8 a to kamenem úrazu a skálou pádu; oni (na něj) narážejí“, protože nevěří tomu slovu; k tomu jsou též určeni.
9 Vy však jste „pokolení vyvolené“, „kněžstvo královské“, „národ svatý“, lid, který patří (Bohu)“, abyste zvěstovali vznešené vlastnosti Toho, jenž z temnoty vás povolal k svému podivuhodnému světlu.
10 Kdysi jste nebyli „lid“ (Boží), nyní však jste „lid Boží“, byli jste „bez milosrdenství“, nyní však „jste došli milosrdenství“.
11 Miláčkové, napomínám vás, abyste se jakožto cizinci a poutníci zdržovali tělesných žádostí, poněvadž bojují proti duši.
12 Veďte dobrý život mezi pohany, aby to, pro co vás nyní jako zločince pomlouvají, pozorovali z vašich dobrých skutků a velebili Boha v den navštívení.
13 Poddáni buďte pro Boha každému lidskému zřízení, buďto králi jako nejvyššímu (pánu),
14 nebo správcům, kteří jsou od něho posláni trestat zločince a chválit dobré.
15 Vždyť to je vůle Boží, abyste konáním dobra umlčovali nevědomost nerozumných lidí,
16 a to jako svobodní, a ne jako lidé, kteří mají svobodu jen za plášť zloby, nýbrž jako služebníci Boží.
17 Všechny mějte v úctě, bratry milujte, Boha se bojte, krále ctěte!
18 Služebníci, buďte poddáni ve vší bázni pánům nejen dobrým a laskavým, nýbrž i mrzutým!
19 To zajisté je milost, jestliže někdo z přesvědčení, že Bůh to žádá, snáší útrapy a tak trpí nespravedlivě.
20 Neboť jaká je to sláva, jestliže snášíte rány za své hříchy? Avšak jestliže trpělivě snášíte (utrpení), ačkoliv konáte dobro, to je milost u Boha.
21 Vždyť k tomu jste povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zůstavil vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích.
22 „On nezhřešil, ani se nenalezl klam v jeho ústech.“
23 Když mu spílali, On nespílal v odvetu, když trpěl, nehrozil, ale odevzdal se nespravedlivému soudci.
24 On vznesl naše hříchy sám na svém těle na dřevo (kříže), abychom odumřeli hříchům a žili spravedlnosti. Jeho zsinalostí byli jste uzdraveni.
25 Neboť byli jste jako bloudící ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší.