1 Corinthians 15
1 Ohlašuji vám, bratří, evangelium, které jsem vám kázal, které jste také přijali a podle něhož také žijete.
2 Jím docházíte i spásy, držíte-li se ho ovšem tak, jak jsem vám je kázal, jinak byste uvěřili nadarmo.
3 Především jsem vám totiž podal to, co jsem také přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem;
4 a byl pohřben a vstal z mrtvých třetího dne podle Písem;
5 a zjevil se Petrovi a potom jedenácti.
6 Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou, z nichž většina dosud žije, někteří však zesnuli.
7 Potom se zjevil Jakubovi, poté všem apoštolům.
8 Naposledy ze všech jako nehodnému se zjevil i mně.
9 Vždyť jsem nejmenší mezi apoštoly, nejsem ani hoden se nazývati apoštolem, poněvadž jsem pronásledoval Církev Boží.
10 Milostí Boží však jsem to, co jsem, a jeho milost ke mně nebyla bez užitku, nýbrž pracoval jsem víc než oni všichni, ovšem ne já, nýbrž milost Boží se mnou.
11 Ať tedy já nebo oni, tak hlásáme, a tak jste uvěřili.
12 Hlásá-li se však, že Kristus vstal z mrtvých, jak mohou někteří mezi vámi říkati, že není vzkříšení z mrtvých?
13 Není-li vzkříšení z mrtvých, ani Kristus nevstal z mrtvých.
14 Nevstal-li však Kristus z mrtvých, marné je kázání naše, marná i víra vaše.
15 Ukazuje se pak, že jsme i křivými svědky o Bohu, poněvadž vydali jsme svědectví proti Bohu, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil, nevstávají-li totiž mrtví (z mrtvých).
16 Neboť nevstávají-li mrtví, ani Kristus nevstál;
17 nevstal-li Kristus (z mrtvých), bez užitku je vaše víra, neboť dosud žijete v svých hříších.
18 Zahynuli tedy také ti, kdož zesnuli v Kristu.
19 Doufáme-li toliko v tomto životě v Krista, zasluhujeme více soucitu než všichni (ostatní) lidé.
20 Avšak Kristus vstal z mrtvých jako prvotina těch, kdož zesnuli.
21 Poněvadž totiž skrze člověka (přišla) smrt, (přichází) též skrze člověka vzkříšení z mrtvých.
22 Neboť jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.
23 Každý však, až přijde na řadu: jako prvotina Kristus; potom ti, kdož patří ke Kristu při jeho příchodu,
24 potom bude konec, až odevzdá království Bohu Otci, až zničí veškeré panství a veškeru moc i sílu.
25 Musí totiž kralovati, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy.
26 Jako poslední nepřítel bude zničena smrt;
27 neboť „všecko podřídil (Bůh) pod jeho nohy“. Když však praví, že všechno jest [mu] podřízeno, je patrno, že kromě Toho, jenž mu všechno podřídil.
28 Když pak mu bude všechno podřízeno, tu i Syn se podřídí Tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
29 Co však budou činiti ti, kdož se dávají křtíti za mrtvé? Nevstávají-li mrtví vůbec (z mrtvých), proč se dávají za ně také křtíti?
30 Proč i my se vydáváme každou hodinu v nebezpečí?
31 Den co den umírám, jakože se, bratří, vámi honosím v Kristu Ježíši, Pánu našem.
32 Bojoval jsem v Efesu se šelmami – (řečeno) po lidsku – jaký mám z toho užitek? Nevstávají-li mrtví, pak „jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“
33 Nemylte se, vždyť „špatné společnosti kazí dobré mravy“.
34 Vystřízlivěte náležitě a nehřešte, neboť někteří (z vás) neznají Boha; pravím to k vašemu zahanbení.
35 Ale někdo řekne: „Jak vstanou mrtví? S jakým tělem přijdou?“
36 Bláhový, co ty rozséváš, neoživne, jestliže napřed nezemře.
37 A co seješ, není ona budoucí rostlina, nýbrž pouhé zrno, buď pšeničné nebo nějaké jiné.
38 Bůh však mu dává tělo podle své vůle, a to každému semeni tělo vlastní.
39 Není tělo jako tělo, nýbrž jiné je (tělo) lidské, jiné čtvernožců, jiné ptáků, jiné ryb.
40 A (jsou) tělesa nebeská a tělesa pozemská; avšak jiný je lesk (těles) nebeských a jiný pozemských.
41 Jiný je lesk slunce, jiný lesk měsíce a jiný lesk hvězd; ano i hvězda se liší od hvězdy leskem.
42 Tak (bude) i při vzkříšení z mrtvých: Rozsévá se (tělo) v porušitelnosti, vstane v neporušitelnosti;
43 rozsévá se v necti, vstane v slávě; rozsévá se v slabosti, vstane v síle;
44 rozsévá se tělo živočišné, vstane tělo duchovní.
45 Je-li tělo živočišné, jest i duchovní. Tak je také psáno: „První člověk Adam se stal člověkem žijícím“, druhý Adam duchem oživujícím.
46 Není však dříve to, co je duchovní, nýbrž to, co je živočišné, potom co je duchovní.
47 První člověk, jsa ze země, byl pozemský; druhý člověk, jsa s nebe, [je nebeský].
48 Jaký byl (onen) pozemský člověk, takoví jsou též lidé na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví jsou i ti na nebi.
49 Proto jako jsme nesli obraz pozemského člověka, nesme i obraz toho nebeského!
50 Toto však, bratří, pravím, že tělo a krev nemůže dostati království Boží, ani porušitelnost nedostává neporušitelnost
51 Hle, tajemství vám pravím: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni,
52 a to náhle, v okamžiku, při posledním zvuku trouby. Trouba totiž zazní, a mrtvi vstanou neporušitelní, a my budeme proměněni.
53 Musí zajisté toto porušitelné (tělo) obléci neporušitelnost a toto smrtelné (tělo) obléci nesmrtelnost.
54 Až pak toto porušitelné (tělo) obleče neporušitelnost a toto smrtelné obleče nesmrtelnost, tehdy se splní to slovo, které je psáno: „Pohlcena je smrt vítězně.
55 Kde jest, smrti, tvé vítězství? Kde jest, smrti, tvůj osten?“
56 Osten smrti je hřích a moc hříchu je v zákoně.
57 Ale díky Bohu! Ten nám dopřává vítězství skrze Pána našeho Ježíše Krista.
58 Proto, moji milí bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, vždycky buďte plní horlivosti v díle Páně, neboť víte, že vaše práce v Pánu není nadarmo.