1 Corinthians 14
1 Usilujte o lásku, horlete o dary duchovní, zvláště však, abyste prorokovali!
2 Neboť kdo mluví (cizím) jazykem, nemluví pro lidi, nýbrž pro Boha; nikdo mu totiž nerozumí, poněvadž duchem mluví tajemství.
3 Kdo však prorokuje, mluví pro lidi ke vzdělání, povzbuzení a útěše.
4 Kdo mluví (cizím) jazykem, vzdělává sebe, ale kdo prorokuje, vzdělává křesťanskou obec [Boží].
5 Přál bych si ovšem, abyste všichni mluvili (cizími) jazyky, ale raději, abyste prorokovali. Neboť větší jest, kdo prorokuje, nežli ten, kdo mluví, jazyky, leda by také vykládal, aby křesťanská obec byla poučena.
6 Nuže tedy, bratří, kdybych k vám přišel a mluvil bych (cizími) jazyky, co vám prospěji, nebudu-li vám mluviti mocí zjevení nebo poznání nebo proroctví nebo poučování?
7 Jestliže neživé věci vydávající zvuky, na příklad flétna neb citera, nerozliší tóny, jak je pak možno poznati, co kdo na flétnu píská nebo na citeru hraje?
8 A kdo se bude, vydá-li polnice neurčitý zvuk, chystati do války?
9 Tak je to i s vámi. Nebudete-li (darem) jazyků srozumitelně mluviti, jak se pozná to, co se mluví? Budete zajisté mluviti jen do větru.
10 Tolik je věru rozličných jazyků na světě, a žádný (z nich) není o sobě nesrozumitelný.
11 Neznám-li tedy smysl řeči, budu mluvícímu cizincem a mluvící bude zase mně cizincem.
12 Tak tedy i vy, poněvadž horlíte o dary duchovní, snažte se o to, abyste oplývali těmi, jež přispívají ke vzdělání křesťanské obce.
13 Proto kdo mluví (cizím) jazykem, ať se modlí, aby také mohl vykládati!
14 Neboť modlím-li se (cizím) jazykem, můj duch se modlí, ale můj rozum je bez užitku.
15 Co z toho plyne? Budu se modliti duchem, budu se však modlit i rozumem; budu zpívati žalmy duchem, budu však (je) zpívat i rozumem.
16 Neboť budeš-li dobrořečiti duchem, jak odpoví k tvému díkůčinění „Amen“ člověk neznalý té řeči? Vždyť nerozumí, co pravíš.
17 Tvá děkovná modlitba jest ovšem dobrá, ale bližní se (tím) nevzdělává.
18 Bohu díky! Mluvím (cizími) jazyky více než vy všichni,
19 avšak ve shromáždění chci raději promluviti pět srozumitelných slov, abych poučil také jiné, nežli deset tisíc slov v (cizím) jazyce.
20 Bratří, nebuďte dětmi v myšlení, nýbrž v špatnosti buďte dětmi! V myšlení buďte dokonalí!
21 V Zákoně je psáno: „Cizími jazyky a cizími rty budu mluviti k tomuto lidu, a ani tak neposlechnou, praví Pán.“
22 Podle toho je (dar) jazyků na znamení nikoliv pro věřící, nýbrž pro nevěřící; kdežto (dar) prorokování je nikoliv pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23 Jestliže by se tedy sešla celá křesťanská obec dohromady a všichni by mluvili (cizími) jazyky, a vešli by tam (lidé) nezasvěcení nebo nevěřící, což neřeknou, že blázníte?
24 Jestliže by však všichni prorokovali a vešel by tam nějaký nevěřící nebo nějaký nezasvěcenec, budou ho všichni usvědčovati a všichni posuzovati;
25 tajnosti jeho srdce přijdou najevo, takže padne na tvář a bude se klaněti Bohu vyznávaje: „Skutečně Bůh je mezi vámi!“
26 Co z toho tedy, bratří, vyplývá? Když se sejdete, jeden [z vás] má žalm, jiný poučení. jiný zjevení, jiný dar jazyků, jiný dar vykládání; všecko ať se děje ke vzdělání!
27 Mluví-li někdo (cizím) jazykem, ať mluví dva nebo nanejvýš tři, a to jeden po druhém; a jeden ať vykládá!
28 Nebylo-li by vykladače, ať mlčí ve shromáždění, ale ať mluví sám se sebou a s Bohem!
29 Z proroků ať mluví dva nebo tři a ostatní ať posuzují!
30 Dostane-li se však zjevení někomu jinému z přítomných, první ať mlčí;
31 vždyť můžete všichni prorokovati, jeden po druhém, aby se všichni učili a všichni vzdělávali.
32 Duchovní dary prorocké se podřizují prorokům,
33 neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž pokoje.
34 Jako ve všech obcích věřících mají ženy (také) ve vašich shromážděních mlčeti, neboť není jim dovoleno ujímati se slova; mají se však podřizovati, jak i zákon praví.
35 Chtějí-li však něco zvěděti, ať se doma otáží svých mužů; neboť se nesluší pro ženu mluviti ve shromáždění.
36 Či snad od vás vyšlo slovo Boží, anebo toliko k vám se dostalo?
37 Zdá-li se někomu, že je prorokem nebo že má duchovní dary, ať uzná, že je příkazem Páně to, co vám píši;
38 jestliže to někdo neuzná, nedojde sám uznání.
39 Nuže, bratří, snažte se o to, abyste prorokovali, a nebraňte mluviti (cizími) jazyky!
40 Všecko však ať se děje důstojně a podle řádu!