Romans 14
1 Slabého ve víře přijímejte ne k hádkám o názorech.
2 Někdo totiž věří, [že] může jíst všechno; ten, kdo je slabý, však jí[ jen] zeleninu.
3 Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí; vždyť Bůh ho přijal!
4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit.
5 Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu.
6 Kdo zachovává den, zachovává[ ho] Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává[ ho] Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
7 Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.
8 Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
9 Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal[ z mrtvých a] ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých.
10 Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí.
11 Vždyť je napsáno: "Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu.
12 A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu.
13 Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení.
14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic[ není] nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, [je to] nečisté.
15 Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus.
16 Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě.
17 Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.
18 Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, [je] příjemný pro Boha a vážený pro lidi.
19 Následujme tedy to, co[ vede] k pokoji a k vzájemnému budování.
20 Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno[ je] čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, [je to] zlé.
21 [Je] dobré nejíst maso ani nepít víno ani[ nedělat nic,] na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo[ čím] slábne.
22 Ty máš víru? Měj[ ji] sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré.
23 Kdyby ale jedl ten, kdo pochybuje, je odsouzen, protože[ to] není z víry. A cokoli není z víry, je hřích.