Romans 11
1 Říkám tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, [z] pokolení Benjamínova.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká:
3 "Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a[ i] mně usilují o život!"
4 Co mu ale říká Boží odpověď? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Bálem."
5 A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti.
6 (A jestliže[ podle] milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost již nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již[ to] není milost; jinak již skutek není skutek.)
7 Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení[ toho] dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni.
8 Jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."
9 A David říká: "Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou.
10 [Dej], ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni."
11 Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece[ přišlo] spasení k pohanům, aby[ to] v nich vzbudilo žárlivost.
12 Jestliže pak jejich poklesek[ znamená] bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více[ bude] jejich plnost?
13 Vám pohanům pak říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji[ Boha za] svou službu,
14 zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost[ těch, kdo jsou] mé tělo, a některé z nich zachránit.
15 Neboť jestliže jejich odmítnutí[ znamená] smíření světa, co[ teprve jejich] přijetí, ne-li život z mrtvých?
16 Jsou-li totiž svaté prvotiny, [je svaté] i těsto. A je-li svatý kořen, [jsou svaté] i větve.
17 Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,
18 nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, [pamatuj, že] ne ty neseš kořen, ale kořen tebe.
19 Řekneš tedy: "Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován."
20 Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se.
21 Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, [věz,] že by neušetřil ani tebe.
22 Pohleď tedy[ na] Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li[ ovšem] v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty.
23 Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu.
24 Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří[ jsou] přirozenými[ větvemi], naroubováni do své vlastní olivy?
25 Neboť nechci, bratři, abyste neznali toto tajemství( abyste nebyli moudří sami před sebou), že Izraeli nastala částečná zatvrzelost, dokud nevejde plnost pohanů.
26 A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba.
27 A toto[ bude] má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy."
28 Ohledně evangelia[ jsou] tedy nepřátelé kvůli vám, ale ohledně vyvolení[ jsou Boží] milovaní kvůli otcům.
29 [Svých] darů a povolání přece Bůh nelituje!
30 Vždyť tak jako jste vy kdysi byli neposlušní Bohu, ale nyní se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,
31 tak i oni nyní neuposlechli, aby se pro milosrdenství[ udělené] vám i jim dostalo milosrdenství.
32 Neboť Bůh zavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó, hloubko bohatství Boží moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné[ jsou] jeho soudy a jak nevystižitelné jeho cesty!
34 Vždyť" kdo poznal Pánovu mysl? A kdo se stal jeho poradcem?"
35 Anebo" kdo mu[ něco] dal předem a bude mu[ to] odplaceno?"
36 Neboť z něj a skrze něj a pro něj[ jsou] všechny věci. Jemu[ buď] sláva na věky! Amen.