John 8
1 Ježíš pak odešel na Olivetskou horu.
2 Za úsvitu potom přišel znovu do chrámu a všechen lid se scházel k němu. Posadil se tedy a učil je.
3 Zákoníci a farizeové pak k němu přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili doprostřed,
4 řekli mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila.
5 Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?"
6 A tou řečí ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil a psal prstem po zemi.
7 Když se ho však nepřestávali dotazovat, zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás[ je] bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem."
8 Potom se opět sklonil a psal po zemi.
9 A když[ to] uslyšeli, byli obviněni ve svých svědomích a jeden po druhém odcházeli počínaje od starších až po poslední. Ježíš tedy zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed.
10 Když se pak Ježíš zvedl a neviděl nikoho než tu ženu, řekl jí: "Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?"
11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí tedy řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš."
12 Ježíš k nim tedy znovu mluvil. Řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života."
13 Farizeové mu však řekli: "Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravé."
14 Ježíš jim odpověděl: "Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím, ani kam jdu.
15 Vy soudíte podle těla, já nesoudím nikoho.
16 A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale[ jsem] já a Otec, který mě poslal.
17 A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou lidí je pravé.
18 Já svědčím sám o sobě a Otec, který mě poslal, svědčí o mně."
19 Říkali mu tedy: "Kde je ten tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte mne ani mého Otce. Kdybyste znali mě, znali byste i mého Otce."
20 Tato slova Ježíš mluvil u pokladnice, když učil v chrámu, a nikdo ho nezajal, neboť jeho hodina ještě nepřišla.
21 Ježíš jim tedy znovu řekl: "Já odcházím a budete mě hledat a zemřete ve svém hříchu. Kam já jdu, vy nemůžete přijít."
22 Židé tedy říkali: "Copak se sám zabije, že říká: 'Kam já jdu, vy nemůžete přijít'?"
23 Řekl jim tedy: "Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších."
25 Řekli mu tedy: "Kdo jsi?" A Ježíš jim řekl: "To, co vám říkám[ od] začátku.
26 Mnoho mám o vás mluvit a soudit, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný; a já mluvím na světě to, co jsem slyšel od něho."
27 [Ale] neporozuměli, že jim říkal o Otci.
28 Proto jim Ježíš řekl: "Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nedělám nic, ale jak mě naučil můj Otec, tak mluvím.
29 A Ten, který mě poslal, je se mnou. Otec mě nenechal samotného, protože vždycky dělám, co se mu líbí."
30 A když mluvil tyto věci, mnozí v něho uvěřili.
31 Ježíš tedy řekl těm Židům, kteří mu uvěřili: "Jestliže zůstanete v mém slově, jste opravdu mými učedníky.
32 A poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí."
33 Odpověděli mu[ tedy]: "Jsme símě Abrahamovo a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak[ můžeš] říkat: 'Budete svobodní'?"
34 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu.
35 A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky.
36 Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní."
37 "Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, neboť mé slovo ve vás nemá místo.
38 Já mluvím[ o tom], co jsem viděl u svého Otce; vy pak také děláte, co jste viděli u svého otce."
39 Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahama, dělali byste Abrahamovy skutky.
40 Ale teď mě chcete zabít-člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.
41 Vy děláte skutky svého otce." Řekli mu tedy: "My nejsme zplozeni ze smilstva; máme jednoho Otce, Boha!"
42 Ježíš jim tedy řekl: "Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a[ od něj] přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.
43 Proč nechápete mou řeč? Protože nemůžete slyšet mé slovo.
44 Vy jste z otce ďábla a chcete plnit touhy svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, neboť je lhář a otec lži.
45 Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.
46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?
47 Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha."
48 Židé tedy odpověděli a řekli mu: "Neříkáme snad správně, že jsi Samaritán a máš démona?"
49 Ježíš odpověděl: "Já nemám démona, ale ctím svého Otce a vy mnou pohrdáte.
50 Já však nehledám svou chválu; je[ někdo], kdo hledá a soudí.
51 Amen, amen, říkám vám: Zachová-li někdo mé slovo, navěky nespatří smrt."
52 Židé mu tedy řekli: "Teď jsme poznali, že máš démona! Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: 'Zachová-li někdo mé slovo, navěky nezakusí smrt.'
53 Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?"
54 Ježíš odpověděl: "Chválím-li sám sebe, má chvála není nic. Ten, který mě chválí, je můj Otec, o němž říkáte, že je váš Bůh.
55 Ale nepoznali jste ho; já ho však znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.
56 Abraham, se těšil, aby viděl můj den; uviděl[ ho] a zaradoval se."
57 Židé mu tedy řekli: "Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama?"
58 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem."
59 Vzali tedy kamení, aby po něm házeli. Ježíš se však skryl, a když prošel jejich středem, vyšel z chrámu; a tak odešel.