Acts 27
1 Jakmile pak bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, byl Pavel s některými jinými vězni svěřen setníkovi jménem Julius z praporu Jeho Veličenstva.
2 Nastoupili jsme tedy na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi[ také] Aristarchos, Makedonec z Tesaloniky.
3 Druhého[ dne] jsme pak přistáli v Sidonu. Julius se choval k Pavlovi přívětivě a dovolil[ mu] zajít k přátelům a užít[ jejich] péče.
4 Když jsme tedy odtud vyrazili, obepluli jsme Kypr, protože větry byly proti[ nám].
5 Přepluli jsme tedy moře podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do lykijského[ města] Myry.
6 Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a přivedl nás na ni.
7 Potom jsme se pomalu plavili po mnoho dní a sotva jsme se dostali naproti Knidu. Protože nám bránil vítr, obepluli jsme Krétu podél Salmóny,
8 a když jsme ji s obtížemi minuli, přijeli jsme na jedno místo zvané Pěkné přístavy, blízko něhož bylo město Lasea.
9 Když pak uběhlo mnoho času a plavba již byla nebezpečná( protože už minul i Půst), Pavel jim domlouval:
10 "Muži, vidím, že tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!"
11 Ale setník více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co říkal Pavel.
12 A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina radila, aby se odtud vyplulo, zda by nějak nemohli k přezimování dorazit do krétského přístavu Fénix, čelícího jihozápadnímu i severozápadnímu větru.
13 A když začal lehce vanout jižní vítr, zdálo se[ jim], že se mají držet svého předsevzetí, a[ tak] zvedli[ kotvy] a pluli těsně podél Kréty.
14 Zanedlouho však od ní udeřil bouřlivý vítr zvaný Euroklydon,
15 a když[ jím] byla loď uchvácena a nemohla tomu větru odolat, nechali jsme se unášet.
16 Dostali jsme se pak do závětří jednoho ostrůvku zvaného Klauda, [kde] jsme stěží byli schopni ovládnout člun.
17 Když ho vytáhli[ na palubu], použili pomocných prostředků k podvázání lodi a ve strachu, aby nenarazili na syrtskou mělčinu, spustili plachtu a tak se nechali unášet.
18 A když námi bouře velice zmítala, začali druhého[ dne] vyhazovat náklad.
19 A třetího[ dne] jsme vlastníma rukama vyhodili vybavení lodi.
20 Když se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala[ na nás] nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, že se zachráníme.
21 A když už byli dlouhou dobu bez jídla, tehdy se Pavel postavil uprostřed nich a řekl: "Muži, měli jste mě poslechnout, nevyplouvat z Kréty a ušetřit si toto neštěstí a škodu.
22 Nyní vás ale vyzývám, abyste se vzchopili, protože nikdo z vás nepřijde o život, jen loď[ bude zničena].
23 Této noci totiž ke mně přišel anděl toho Boha, kterému patřím a kterému sloužím,
24 a řekl: 'Neboj se, Pavle, musíš se postavit před císaře; a hle, Bůh ti daroval všechny, kdo se plaví s tebou.'
25 Proto buďte dobré mysli, muži; věřím totiž Bohu, že se[ vše] stane tak, jak mi bylo řečeno.
26 Musíme však dorazit k nějakému ostrovu."
27 A když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni napříč Jadranem, začali se kolem půlnoci námořníci domnívat, že se blíží k nějaké zemi.
28 Spustili tedy olovnici a zjistili[ hloubku] dvaceti sáhů; a když maličko poodjeli a znovu spustili olovnici, zjistili[ hloubku] patnácti sáhů.
29 A protože se báli, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby nastal den.
30 Když pak námořníci chtěli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí natahovat kotvy[ také] z přídi,
31 řekl Pavel setníkovi a vojákům: "Jestliže oni nezůstanou na lodi, nebudete se moci zachránit!"
32 Tehdy vojáci usekli lana od člunu a nechali ho uplavat.
33 A než se začalo rozednívat, vyzýval Pavel všechny, aby pojedli: "Dnes[ již] čtrnáctý den čekáte, zůstáváte lační a nic nejíte.
34 Proto vás prosím, abyste pojedli, neboť je to pro vaši záchranu; nikomu z vás totiž nespadne[ ani] vlas z hlavy.
35 A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst.
36 Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli.
37 (Na lodi nás pak bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší.)
38 A když se nasytili pokrmem, sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.
39 Když pak nastal den, nemohli tu zem poznat. Viděli však nějakou zátoku s břehem, na nějž chtěli, bude-li to možné, s lodí najet.
40 Zbavili se tedy kotev a nechali[ je] v moři. Rozvázali také provazy u kormidel a když vytáhli přední plachtu proti větru, dali se ke břehu.
41 Když však narazili na místo, [kde se schází] dvě moře, loď najela na mělčinu a příď pevně uvázla a nemohla se pohnout, ale záď se lámala pod silou vln.
42 Vojáci tedy radili, že vězňové mají být zabiti, aby některý neuplaval a neunikl.
43 Ale setník jejich záměru zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Poručil tedy těm, kdo uměli plavat, aby vyskočili první a dostali se na zem
44 a ostatní[ za nimi] - někteří na prknech jiní na[ věcech] z lodi. A tak se stalo, že se všichni ve zdraví dostali na zem.