2 Corinthians 11
1 Kéž byste při mně snesli maličko nerozumnosti-ale i[ tak] mě snášejte.
2 Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych[ vás] jako neposkvrněnou pannu představil Kristu.
3 Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly[ i] vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu.
4 Když totiž někdo přichází a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, anebo[ když] dostáváte jiného ducha, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, snášíte[ to] dobře.
5 Mám ovšem za to, že nejsem o nic horší než ti veleapoštolové.
6 A jsem-li prostý v řeči, rozhodně ne v poznání. Ale ve všem a všemožně jsme k vám byli zjevní.
7 Spáchal jsem snad hřích, když jsem se sám ponižoval, abyste vy byli povýšeni, protože jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo?
8 Jiné církve jsem okrádal, když jsem[ od nich] bral žold, abych mohl sloužit vám.
9 A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž, neboť to, co se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A[ tak] jsem se všemožně střežil a budu střežit, abych vás neobtěžoval.
10 Jakože je pravda Kristova ve mně, tato chlouba mi nebude v achájských krajích zmařena.
11 Proč[ to dělám]? Protože vás nemiluji? Bůh[ to] ví.
12 Avšak to, co dělám, budu dělat i[ nadále], abych vzal příležitost těm, kteří chtějí[ najít] příležitost, aby mohli být v tom, čím se chlubí, shledáni podobnými nám.
13 Takoví[ lidé jsou] falešní apoštolové, lstiví dělníci, vydávající se za apoštoly Kristovy.
14 A není divu, vždyť sám Satan se vydává za anděla světla.
15 Proto není[ nic] zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků.
16 Znovu říkám, aby mě nikdo neměl za nemoudrého. Jinak mě přijměte aspoň jako nemoudrého, abych se i já trošku pochlubil.
17 To, co říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v nerozumu, v této jistotě chlouby.
18 Když se mnozí chlubí podle těla, pochlubím se i já.
19 Rádi totiž snášíte nemoudré, i když jste moudří.
20 Vždyť snášíte[ i to], když vás někdo zotročuje, když[ vás] někdo vyjídá, když někdo bere, když se někdo pozdvihuje, když vás někdo bije do tváře!
21 Říkám[ to] ke[ své] hanbě, jako bychom byli slabí. Avšak v čemkoli si kdo troufá( mluvím nemoudře), troufám si i já.
22 Jsou[ to] Hebrejové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také!
23 Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako hlupák:) Já více! Hojněji v pracích, v nesčetných ranách, hojněji ve vězeních, často v nebezpečí smrti.
24 Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet[ ran] bez jedné.
25 Třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři.
26 Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od[ vlastního] národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry;
27 v námaze a únavě, často v bděních, o hladu a žízni, často v postech, v chladu a nahotě.
28 Kromě těch vnějších věcí[ je tu ještě] to, co proti mně povstává každý den: péče o všechny sbory.
29 Kdo slábne, abych[ já] neslábl? Kdo se pohoršuje, aby mě[ to] nepálilo?
30 Musím-li se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi.
31 Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž je požehnaný navěky, ví, že nelžu.
32 V Damašku hlídal místodržitel krále Aréty město Damašských, neboť mě chtěl zajmout.
33 Byl jsem však spuštěn v koši oknem v hradbě a[ tak] jsem unikl z jeho rukou.