1 Thessalonians 2
1 Bratři, víte přece sami, že náš příchod k vám nebyl marný.
2 Naopak: ačkoli jsme předtím, jak víte, trpěli a snášeli pohanění ve Filipech, osmělili jsme se v našem Bohu, abychom vám uprostřed mnoha zápasů řekli Boží evangelium.
3 Naše výzva přece nepocházela z bludu nebo z nečistoty, ani[ nespočívala] ve lsti.
4 Naopak: jako jsme byli Bohem uznáni za hodné[ toho], aby[ nám] svěřil evangelium, tak mluvíme-ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.
5 Nikdy jsme přece, jak víte, nepoužívali lichotivé řeči ani jsme pod[ nějakou] záminkou nebyli chamtiví-Bůh[ je] svědek.
6 Také jsme nehledali chválu od lidí, ať už od vás nebo od jiných, ačkoli jsme jako Kristovi apoštolové mohli vyžadovat uctivost.
7 Byli jsme však mezi vámi laskaví, jako když kojící žena chová své děti.
8 Měli jsme k vám takovou náklonnost, že jsme vám s potěšením vydali nejen Boží evangelium, ale i své vlastní duše, neboť jste nám byli drazí.
9 Bratři, přece si vzpomínáte na naši námahu a úsilí: pracovali jsme dnem i nocí, abychom nikomu z vás nebyli přítěží, a[ tak] jsme vám kázali Boží evangelium.
10 Vy i Bůh[ jste] svědkové, jak svatě, spravedlivě a bezúhonně jsme se k vám věřícím chovali.
11 Jak víte, každého jednotlivého z vás jsme napomínali, utěšovali a zapřísahali jako otec své děti,
12 abyste chodili, jak je důstojné Boha, který vás volá do svého království a slávy.
13 Proto i my neustále děkujeme Bohu, neboť když jste přijali Boží slovo, jež jste slyšeli od nás, přijali jste[ je] ne[ jako] lidské slovo, ale jako to, čím vskutku je, [totiž] slovo Boží, jež také působí ve vás věřících.
14 Vy, bratři, jste následovali příklad Božích církví v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku, neboť jste od svých krajanů vytrpěli totéž, co oni od Židů,
15 kteří zabili Pána Ježíše i své vlastní proroky, nás vyhnali, Bohu se nelíbí a[ vůči] všem lidem[ jsou] nepřátelští.
16 Brání nám totiž mluvit k pohanům, aby byli spaseni, a tím neustále doplňují[ míru] svých hříchů. Přišel však na ně konečný hněv.
17 Když jsme pak od vás byli nakrátko odloučeni( [ačkoli jen] tělem, ne srdcem), tím více jsme se s velikou touhou snažili spatřit vaši tvář.
18 Chtěli jsme k vám tedy přijít-já Pavel víc než jednou-ale Satan nám zabránil.
19 Vždyť kdo[ je] naší nadějí, radostí a korunou chlouby? Nejste to snad právě vy před tváří našeho Pána Ježíše Krista při jeho příchodu?
20 Vy jste přece naše sláva a radost!