Bible

1 Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak, 2 že se k Hospodinu modlil: "No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. 3 Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!" 4 Hospodin mu odpověděl: "Myslíš, že se zlobíš právem?" 5 Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane. 6 Hospodin Bůh zařídil, aby vzešla jedna popínavá rostlina a rozprostřela se Jonášovi nad hlavou. Dávala mu stín, aby se mu ulevilo a nebylo mu zle. Jonáš měl z té rostliny opravdu velikou radost. 7 Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby tu rostlinu napadl červ, takže uschla. 8 Když pak vyšlo slunce, Bůh zařídil, aby od východu přivanul horký vítr. Slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: "Radši zemřu, než abych žil!" 9 Hospodin Jonášovi odpověděl: "Myslíš, že se zlobíš právem kvůli té rostlině?" "To bych řekl! Zlobím se k smrti!" 10 "Tobě je líto té rostliny?" řekl Hospodin. "Vždyť jsi ji neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostla, přes noc zašla. 11 A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice - a k tomu tolik zvířat!"