Job 2
1 Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan, aby předstoupil před Hospodina.
2 "Odkud jdeš?" zeptal se Hospodin satana. "Toulal jsem se po zemi sem a tam," odpověděl mu satan.
3 "A všiml sis mého služebníka Joba?" řekl mu na to Hospodin. "Na zemi mu není rovného - ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Až dosud vytrval ve své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě podnítil, abych ho bezdůvodně trápil."
4 "Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má," namítl satan Hospodinu.
5 "Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti - uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!"
6 "Tak dobrá," řekl Hospodin satanovi. "Ať je ve tvé moci. Musíš ho ale nechat naživu."
7 S tím satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy až k patě hroznými vředy.
8 Job seděl v popelu a škrábal se střepem.
9 "Ještě se držíš té své bezúhonnosti?" řekla mu manželka. "Zlořeč Bohu a zemři!"
10 "Mluvíš jako nějaká hloupá ženská," odpověděl jí. "Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?" V tom ve všem Job ani jediným slovem nezhřešil.
11 Když o všem tom zlém, co Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuchu a Sofar z Naámy. Shodli se, že ho společně půjdou navštívit, aby ho politovali a potěšili.
12 Uviděli ho už zdálky a byl k nepoznání. Dali se do hlasitého pláče, roztrhli své pláště a sypali si na hlavu prach, až létal k obloze.
13 Sedm dní a sedm nocí s ním proseděli na zemi, a když viděli tu nesmírnou bolest, nikdo mu neřekl ani jediné slovo.