Job 1
1 V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla.
2 Měl sedm synů a tři dcery,
3 jeho stáda čítala 7 000 ovcí, 3 000 velbloudů, 500 párů dobytka a 500 oslic a také služebnictva měl velmi mnoho. Mezi všemi východními národy mu nebylo rovného.
4 Jeho synové, každý ve svůj den, pořádali ve svých domech hostiny a zvali také své tři sestry, ať přijdou jíst a pít s nimi.
5 Jakmile dny těch hodů skončily, Job pro ně posílal, aby je posvětil. Od časného rána obětoval za každého z nich zápalné oběti, neboť si říkal: "Co když mé děti zhřešily a v duchu zlořečily Bohu." Tak to Job činíval pokaždé.
6 Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan.
7 "Odkud jdeš?" zeptal se Hospodin satana. "Toulal jsem se po zemi sem a tam," odpověděl mu satan.
8 "A všiml sis mého služebníka Joba?" řekl mu na to Hospodin. "Na zemi mu není rovného - ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla."
9 "Copak Job ctí Boha zadarmo?" namítl satan Hospodinu.
10 "Copak jsi kolem něj, kolem jeho domu a kolem všeho, co má, nepostavil hradbu ze všech stran? Všemu, co dělá, žehnáš a jeho stáda se množí po kraji.
11 Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na všechno, co má - uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!"
12 "Tak dobrá," řekl Hospodin satanovi. "Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se ale nedotkneš!" A s tím satan od Hospodina odešel.
13 Jednoho dne, když Jobovi synové a dcery jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra,
14 dorazil k Jobovi posel: "Orali jsme s dobytkem a vedle se pásly oslice," řekl,
15 "když vtom nás přepadli Sabejci, zvířata ukradli a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!"
16 Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: "Boží blesk udeřil z nebe, zasáhl ovce i mládence a všichni shořeli. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!"
17 Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: "Chaldejci se ve třech tlupách vrhli na velbloudy, ukradli je a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!"
18 Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: "Tví synové a dcery právě jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra,
19 když vtom se od pouště přihnal mohutný vichr a udeřil na ten dům ze všech stran, takže se na ně zřítil. Tvé děti jsou mrtvé. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!"
20 Nato Job vstal, roztrhl svůj plášť a oholil si hlavu. Potom padl na zem a klaněl se:
21 "Nahý jsem vyšel z lůna své matky, nahý se k ní zas navrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal. Ať je požehnáno jméno Hospodin!"
22 V tom ve všem Job nezhřešil a neobvinil Boha z ničeho špatného.